Tideland: kyselina lysergová v dětském balení

14. srpen 2006

Nový film někdejšího člena skupiny Monty Python Terryho Gilliama (Ryba zvaná Wanda, Brazil, 12 opic) je vždycky událost. Výrazná režisérská osobnost, která ve svých filmech nezapře minulost výtvarníka a animátora, většinou potěší své fanoušky bohatou obrazností a smyslem pro absurditu. Po poněkud naředěné Kletbě bratří Grimmů přichází Gilliam opět se starým dobrým Gilliamem - jeho Tideland (v české distribuci jako Krajina přílivu) představuje návrat k tomu nelepšímu, co kdy natočil. (podívejte se uvnitř na trailer)

Ústřední roli v surrealistické skládance (nelze si nevzpomenout třeba na českou Valérii a týden divů) má malá dívenka Jeliza-Rose (Jodelle Ferlandová), jejíž dětství se odehrává v pohádkově hororových kulisách: s rodiči narkomany vegetuje v bytě připomínajícím skládku a příprava heroinu, aby si tatínek (Jeff Bridges) mohl "udělat prázdniny", je v téhle domácnosti běžná jako jinde vaření kávy. Poté, co matka (Jennifer Tilly) zemře v důsledku neúspěšné metadonové "léčby", vydá se Jeliza-Rose s otcem kamsi na venkov. Místo vesnické idylky a nového života je však čeká polorozpadlý dům na samotě a vyprahlá krajina (snímek se natáčel v Kanadě, prostředí ale odkazuje k americkému Jihu). Malá dívenka s hlavičkami panenek (které postupně získají vlastní osobnost) navlečenými na prsty s nadšením objevuje nejen zákoutí domu, ale i krajinu a její obyvatele: divoká jízda na pomezí reality a bohapusté fantazie může začít.

Z filmu Krajina přílivu

Je těžké psát o filmu, když nemáte tak úplně jasno v tom, co jste vlastně viděli. Ale je přitažlivé nechat se znepokojit a začít si vymýšlet. Tideland je moderní Alenka v říši divů, jejíž inspirací se Gilliam rozhodně netají, psychotické leporelo, natočené jako pocta surrealismu. Tideland je vzdálená ozvěna Psycha a hororové série o panence Chuckym. Stejně tak může být poetickou studií o dětském světě, kdy nevíte, kde končí přirozená fantazie a hravost a začíná rauš - když vám v dětství rodiče foukají do obličeje hašiš, abyste se uklidnili, nutně to znamená trochu jinou mentální kompozici. Tideland je morbidní svět zabydlený narkomany, epileptiky a schizofreniky, v němž se mumifikují dávné lásky a po kolejích jezdí žraloci. Nebo příběhem o zoufalém osamění, králičích norách a nárazu, který nutně musí přijít.

Z filmu Krajina přílivu

Co je na filmu ale možná vůbec nejlepší, je vybalancovaná přesnost. I ty nejpodivnější fantazie jsou nějakým způsobem ukotveny v realitě, a i když se jedná o halucinogenní výlet do obilného pole, vystačil si Gilliam s klasickou filmařinou a postupy ze staré školy. Až na pár scén si nepotřebuje pomáhat digitálními triky, speciálními efekty, kamerou nebo hudbou.

Z filmu Krajina přílivu

Celou tu divokou jízdu táhne výborná představitelka hlavní role Jodelle Ferlandová. I ona se pohybuje na hraně - je hravým dítětem dokonale zabydleným ve světě vlastních i cizích fantazií, ale nešikovně zmalovaná a s parukou dává pocítit divákovi temnou přitažlivost předčasně dospělé dívenky.

Tideland je hra: když nepřijmete její pravidla, odejdete z kina znuděni a rozčarováni. V opačném případě vás tenhle výlet příjemně znepokojí, občas vyděsí a hlavně vám něco důležitého připomene.

Z filmu Krajina přílivu

Související odkazy: oficiální stránky filmu, Falcon

Krajina přílivu (Tideland) 2005, drama, Kanada - Velká Británie
Režie: Terry Gilliam, scénář: Terry Gilliam, Tony Grisoni, námět: Mitch Cullin
Hrají: Jennifer Tilly, Jeff Bridges, Jodelle Ferlandová

autor: Věra Šmejkalová
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Když vás chytne klasika, nikdy vás už nepustí. I kdybyste se před ní plazili.

Petr Král, hudební dramaturg a moderátor Českého rozhlasu

Nebojte se klasiky!

Nebojte se klasiky!

Koupit

Bum, řach, prásk, křup, vrz, chrum, švuňk, cink. Už chápete? Bicí! Který nástroj vypadá jako obří hrnec ze školní jídelny potažený látkou? Ano, tympán! A který připomíná kuchyňské police? A který zní jako struhadlo? A který jako cinkání skleničkami? A který zní jako vítr?