Tenorista Richard Samek: „Když se v Drážďanech hraje opereta, jsou plakáty po celém městě“

11. květen 2017
Státní opereta v Drážďanech

Třebíčský rodák Richard Samek, laureát řady mezinárodních soutěží, debutoval v Národním divadle Brno v roce 2006.

Od té doby ho vídáme a slýcháme ve většině našich divadel, vedle pražské Zlaté kapličky především v Divadle J. K. Tyla v Plzni. Koncertuje v Čechách i v zahraničí. Tam - bohužel pro nás - o dost víc; už několik sezón je ve stálém angažmá ve Staatsoperette Dresden. Té jsme věnovali podstatnou část naší Telefonotéky. Ale na úvod jsme se vydali k pramenům, k pěveckým legendám, od nichž Richard čerpal neranější inspiraci.

"Nicolaie Geddu obdivuji pro žánrovou šíři. Nevyhýbal se operetě a to je mě osobně blízké, protože se jí hodně věnuji také. Oslovil mě už kdysi a síla prožitku v mládí je vždycky intenzivnější. Od té doby mě přitahuje, jak jeho tón krásně plyne, bez ohraničení ať už nahoře nebo dole, prožitek, frázování, pro mě prostě dokonalý zpěv. Samozřejmě jsem ho napodoboval, sedl jsem si ke klavíru a křičel jsem, dokud jsem mohl."
Richard Samek

I na základě těchto prožitků se Richard Samek rozhodl přihlásit ke studiu na JAMU. Byl přijat jako baryton. „Myslel jsem si, že mě to zničí. Poslouchám Geddu a Pavarottiho, nemůžu přece zpívat baryton. Pořád jsem z toho oboru utíkal pryč. Mimo hodiny jsem se se spolužáky, kteří taky chtěli být tenoři, zavírali do učebny a zkoušeli jsme, kdo to zvládne výš. Tenoristou jsem se stal až po škole, kdy jsem začal navštěvovat hodiny u profesorky Natálie Romanové."

Richard Samek velkou část své energie věnuje operetnímu umění. Ve svém působišti, drážďanské Staatsoperette, ztvárnil role v Cikánském baronovi, Noci v Benátkách, Orfeovi v podsvětí, Netopýrovi či v Hraběti z Luxemburgu.

„V operetě mě láká síla prožitku, kterou musíte divákovi zprostředkovat. Musíte být nenucený, přirozený a vtipný. A přitom si zachovat hlas v plné síle a lesku."
Richard Samek

Drážďanská Staatsoperette, kde je Richard od roku 2014 v angažmá, má více než dvěstěčtyřicetiletou tradici. Byla to především divadla Alberttheater, Zentraltheater a Residenztheater, která jsou dodnes v provozu. Po zničení Drážďan při náletech v únoru 1945 byl v troskách i zdejší kulturní život, avšak už v létě začal znovu provoz v Zentraltheater a také Komödienhaus obnovil záhy svou činnost. Nová divadla rostla jako houby po dešti; zatímco v roce 1945 bylo v Drážďanech pět divadel, na podzim onoho roku už jich bylo patnáct.

V prosinci 2016 otevřeli v Drážďanech nové divadlo přímo v centru města. Vzniklo přestavbou někdejší transformátorovny Kraftwerk Mitte, kterou doprovázel slogan: Kde se dřív vyráběla elektřina, tam se dnes elektrizuje publikum.

A Richard Samek vypočítává: „Hodnotná historická fasáda byla pečlivě restaurována a stala se součástí moderní budovy. V blízkém sousedství drážďanské Hochschule Für Musik spoluvytváří nové centrum města. Velkoprostorové hlediště má 1000 míst a nabízí operu, operetu i muzikál. Když se hraje opereta, je to všude. Na plakátech, v rádiu, v televizi. A divadlo je neustále plné. Od otevření budovy jsme měli sedmnáct operetních gala a nezbylo ani jedno volné místo. Je to věc tradice, v Německu prostě lidi operetu milují."

Spustit audio
autor: Vojtěch Babka