Telemannia

(…) Telemannia je zvláštní album na pomezí stylů. Posloucháme barokní skladby, v kterých je mnohem víc prostoru a svobody. Je v nich víc intuice, muzikální spolupráce a dialogu obou interpretů. Friedl zvládl chůzi po velmi nestabilním lanu, stačil krok vedle a nahrávka by zněla jako improvizační cvičení nebo jazzový crossover. Příliš rezervovaný přístup by zněl opatrně. Způsob, který Kratochvílová s Friedlem zvolili, nejde proti tradičnímu přístupu a poučené barokní interpretaci. Jen přidala více možností, pohledů, víc svobody, kterou muzikanti barokní éry určitě nepostrádali. (…)