Telefonní ústředny se bourají. Co přijde místo nich?

Již nefunkční telefonní ústředny, které vznikaly často na přelomu 70. a 80. let minulého století a byly postaveny v brutalistním nebo mašinistickém slohu, bývají v poslední době často demolovány. Architektka Gabriela Sládečková ve své diplomové práci přináší jiný pohled – uvažuje nad jejich dalším využitím. Navrhuje konverzi na datacentrum a současný archiv Národní galerie. „Pracovala jsem s kontrastem monumentality chrámů technologie 20. století a minimalismem a skrytostí datacenter současnosti,“ říká Gabriela Sládečková s tím, že se zabývala i tím, jak se dá zkombinovat stará typologie technologické budovy s moderní funkcí. 

Zajímá mě, jak naše bytí online ovlivňuje fyzický svět.
Gabriela Sládečková

Současný archiv – vizualizace náměstí|foto:Gabriela Sládečková,diplomová práce Gabriely Sládečkové | Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze, ateliér A4

Odborník na telekomunikace Jiří Suchomel inicioval dokumentaci chátrajících telefonních ústředen po celé republice. V ArtCafé vysvětluje, proč k bourání dochází. Zmiňuje také, že tyto stavby postavené za minulého režimu jsou často spojovány s ideologií komunismu a socialismu. „Lidé si estetiku těchto budov často spojují s minulým režimem. Je to škoda, protože podobné stavby vznikaly i na západě a mají svou hodnotu,“ poznamenává Suchomel.

Internet je hybnou silou mizení starší infrastruktury.
Jiří Suchomel

Gabriela Sládečková zároveň vysvětluje, jak se dá přistoupit k rekonstrukci budov, které mají v konstrukci zdravotně závadné látky. „Argumentem pro demolici bývá často přítomnost azbestu v konstrukci budovy. Jeho odstranění je ale možné i bez demolice, jen je to technologicky trochu složitější. Ve své práci jsem konstrukci oholila na skelet, takže zůstane jen v základech, kde by to neměl být problém. Azbest je závadný pouze ve chvíli, kdy dochází k zásahům do konstrukce,” popisuje Sládečková.

8 fotografií

Tématem k diskuzi je i environmentální dopad internetu, o kterém se zatím příliš nemluví. Lidstvo každoročně vyprodukuje stejné množství dat, jako za všechny roky předtím. Největší energetické nároky plynou z chlazení celého systému. Například v Holandsku se zbytkovým teplem vytápí přilehlá zástavba. Podobně nad problémem uvažovala ve své práci i Gabriela Sládečková: „V okolí žižkovské telefonní ústředny se plánuje vznik nových čtvrtí. Líbila se mi představa, že by nově vzniklé datacentrum tyto čtvrti vytápělo.”