Tanec, nový cirkus i experimentální battle. Festival KoresponDance ve Žďáru nad Sázavou láká na představení pod širým nebem
KoresponDance je mezinárodní festival současného tance, pohybového divadla a nového cirkusu a největší site-specific festival současného tance v České republice. O víkendu od 12. do 14. července se opět zaplní prostory barokního zámku ve Žďáru nad Sázavou představeními umělců z České republiky, Ameriky, Francie, ale také Ghany nebo Srí Lanky.
Anna Beata Háblová: Veřejný prostor je obývací pokoj nás všech
Zkoumá opomíjené prostory měst. Měli bychom se jich obávat, nebo je vítat? A co dnes ohrožuje veřejný prostor?
Čím dál více získává své pevné místo v programu i nový cirkus, letos v zastoupení skupiny Joli Vyann v představení L´ence moi en l´aire, španělské Compañía de Circo „eia“ nebo Billyho Mullaneye a Nielse Weijera v rámci jejich Magic Show, ve které využívají postupy tradičního kouzelnického řemesla. Tuto dvojici navíc svedl dohromady právě KoresponDance v roce 2016. Proč tedy nový cirkus v původně tanečním festivalu?
To je dlouhá historie, která začíná v roce 2013. Tehdy jsme na festival, který se poprvé konal ve Žďáru nad Sázavou, pozvali představení blížící se novému cirkusu. Do češtiny jsme název přeložili jako „Něžný bagr“. Jednalo se p tanečně-akrobatický duet jednoho performera - Dominiqua Boivina - a bagru. Představení doprovázela Straussova hudba v podání Marie Callas. Bylo to fascinující představení, které strhlo publikum, zhruba osm set diváků. Obsahovalo v sobě tanec, fyzické divadlo i artistiku a zároveň oplývalo citlivostí a něhou. Řekli jsme si, že takový typ představení bychom rádi na festivalu KoresponDance opakovaně přivítali.
Od nového cirkusu se posuneme blíže tanci, tedy přímo k hip hopu. Na festival do Žďáru jste letos pozvali i francouzskou taneční skupinu Cie Alexandra N’Possee s představením ZIG ZAG. Jakým způsobem hip hop v této inscenaci využívají?
Hip-hop je v tomto představení taneční technikou, která je přizpůsobena dalším tanečním i pohybovým výrazovým prostředkům. Tvůrci s ní nakládají v ryze tvůrčích intencích. Dva perfomeři v tomto představení ukazují různé podoby dialogu beze slov, zachycují chvíle odmítání i sbližování. Vytváří tak nový druh vizuální poezie.
Člověkem a přírodou, která ho obklopuje, se ve své tvorbě zabývá soubor L'Yeuse, který na festivalu uvede představení No(s) terres. V taneční inscenaci vystupuje Sarath Amarasingam, který uprchl před válkou ze Srí Lanky a Olivier Renouf, který pochází z francouzského venkova. Jak byste přiblížila jejich společné taneční dílo?
Nepřestávejte milovat klasickou hudbu. Je součástí vás, vaší kultury i národní identity, říká sopranistka Renée Fleming
Symfonický orchestr hlavního města Prahy FOK pozval 9. července do metropole hvězdnou americkou sopranistku Renée Fleming. Na koncertě v Obecním domě pod taktovkou izraelského dirigenta Elliho Jaffeho zazněly operní árie, ale také písně a ukázky z operet a muzikálů. A právě s Renée Fleming vám Mozaika přináší exkluzivní rozhovor.
Na tomto představení mě fascinuje, jakým způsobem dokáží dva muži z úplně odlišných kultur a prostředí najít mnoho společného a ještě to předat publiku. Ve Žďáru nad Sázavou tak budeme moci společně pocítit místa, odkud oba pocházejí. Kus své rodné země si přináší i s sebou na jeviště, protože hlína ze Srí Lanky a z Francie tvoří součást scénografie. Představení vypráví o touze zpochybňovat náš vztah k půdě, to, že někam patříme. Je také odpovědí na potřebu konfrontovat předurčenost našich cest. Tato konfrontace se pak odráží i v tanci obou protagonistů.
Oba muži nás vezmou na společnou cestu. Tuto cestu bude evokovat i scénografie Oliviera Renoufa, který není jen tanečníkem a choreografem, ale také scénografem. Pro tuto inscenaci vytvořil bílé vaky, které jsou ve Francii využívány v zemědělství. S těmito vaky se v představení různě manipuluje a mnohdy mohou připomínat i plachty lodě, která pluje po moři. Zároveň se ale mohou proměnit ve strom s kořeny pevně zapuštěnými od země.
Letos se vrací na scénu i senioři z Vysočiny, tentokrát pod vedením slovenské režisérky a choreografky Petry Fornayové a za doprovodu hudebního tělesa Cluster Ensemble a hudby Philipa Glasse. Co je cílem a obsahem představení nazvaného Dance with Changing Parts?
Jedná se skutečně o umělecký projekt, nikoli projekt komunitní, jak může na první dojem působit. Je to dáno i tím, že režisérkou je Petra Fornayová, dle mého názoru konceptuální umělkyně, která dokáže i v takovémto typu umění obsáhnut vysokou míru citlivosti. Cílem tohoto projektu bylo zkusit, jak by mohlo vypadat setkání lidí odlišných generací, povah a názorů. V tomto představení vystupuje 70 účinkujících, mezi nimi nejen senioři, ale i mladí lidé nebo děti ze Žďáru nad Sázavou, Jihlavy nebo Pelhřimova. Za doprovodu Cluster Ensemble necháme projevit jejich osobnosti. V tuto chvíli je to trochu abstraktní představa, ale našim cílem je probudit a odhalit vnitřní svět každého z účinkujících.
Letošní novinkou v programu festivalu KoresponDance je sobotní Experimentální battle. Co vás vedlo k tomu zařadit do programu tuto událost?
Podobně jako v projektu Dance with Changing Parts i v rámci Experimentálního battlu bychom rádi nabídli lidem z Vysočiny, ale i dalším zájemců, aby si svobodně zkusili experimentovat. A jelikož je součástí našeho publika čím dál více dětí a mládeže, chceme jim nabídnout něco svěžího, něco, co je skutečně zajímá, a to je street dance. Díky této události budou mít mladí tanečníci možnost konfrontovat se s profesionály tohoto oboru. Ti, kteří uspějí, se budou moci zúčastnit dalších takových akcí v zahraničí. Chceme tak mladým lidem umožnit konfrontaci se s profesionálním uměleckým světem.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
