Tanec, nový cirkus i experimentální battle. Festival KoresponDance ve Žďáru nad Sázavou láká na představení pod širým nebem
KoresponDance je mezinárodní festival současného tance, pohybového divadla a nového cirkusu a největší site-specific festival současného tance v České republice. O víkendu od 12. do 14. července se opět zaplní prostory barokního zámku ve Žďáru nad Sázavou představeními umělců z České republiky, Ameriky, Francie, ale také Ghany nebo Srí Lanky.
Anna Beata Háblová: Veřejný prostor je obývací pokoj nás všech
Zkoumá opomíjené prostory měst. Měli bychom se jich obávat, nebo je vítat? A co dnes ohrožuje veřejný prostor?
Čím dál více získává své pevné místo v programu i nový cirkus, letos v zastoupení skupiny Joli Vyann v představení L´ence moi en l´aire, španělské Compañía de Circo „eia“ nebo Billyho Mullaneye a Nielse Weijera v rámci jejich Magic Show, ve které využívají postupy tradičního kouzelnického řemesla. Tuto dvojici navíc svedl dohromady právě KoresponDance v roce 2016. Proč tedy nový cirkus v původně tanečním festivalu?
To je dlouhá historie, která začíná v roce 2013. Tehdy jsme na festival, který se poprvé konal ve Žďáru nad Sázavou, pozvali představení blížící se novému cirkusu. Do češtiny jsme název přeložili jako „Něžný bagr“. Jednalo se p tanečně-akrobatický duet jednoho performera - Dominiqua Boivina - a bagru. Představení doprovázela Straussova hudba v podání Marie Callas. Bylo to fascinující představení, které strhlo publikum, zhruba osm set diváků. Obsahovalo v sobě tanec, fyzické divadlo i artistiku a zároveň oplývalo citlivostí a něhou. Řekli jsme si, že takový typ představení bychom rádi na festivalu KoresponDance opakovaně přivítali.
Od nového cirkusu se posuneme blíže tanci, tedy přímo k hip hopu. Na festival do Žďáru jste letos pozvali i francouzskou taneční skupinu Cie Alexandra N’Possee s představením ZIG ZAG. Jakým způsobem hip hop v této inscenaci využívají?
Hip-hop je v tomto představení taneční technikou, která je přizpůsobena dalším tanečním i pohybovým výrazovým prostředkům. Tvůrci s ní nakládají v ryze tvůrčích intencích. Dva perfomeři v tomto představení ukazují různé podoby dialogu beze slov, zachycují chvíle odmítání i sbližování. Vytváří tak nový druh vizuální poezie.
Člověkem a přírodou, která ho obklopuje, se ve své tvorbě zabývá soubor L'Yeuse, který na festivalu uvede představení No(s) terres. V taneční inscenaci vystupuje Sarath Amarasingam, který uprchl před válkou ze Srí Lanky a Olivier Renouf, který pochází z francouzského venkova. Jak byste přiblížila jejich společné taneční dílo?
Nepřestávejte milovat klasickou hudbu. Je součástí vás, vaší kultury i národní identity, říká sopranistka Renée Fleming
Symfonický orchestr hlavního města Prahy FOK pozval 9. července do metropole hvězdnou americkou sopranistku Renée Fleming. Na koncertě v Obecním domě pod taktovkou izraelského dirigenta Elliho Jaffeho zazněly operní árie, ale také písně a ukázky z operet a muzikálů. A právě s Renée Fleming vám Mozaika přináší exkluzivní rozhovor.
Na tomto představení mě fascinuje, jakým způsobem dokáží dva muži z úplně odlišných kultur a prostředí najít mnoho společného a ještě to předat publiku. Ve Žďáru nad Sázavou tak budeme moci společně pocítit místa, odkud oba pocházejí. Kus své rodné země si přináší i s sebou na jeviště, protože hlína ze Srí Lanky a z Francie tvoří součást scénografie. Představení vypráví o touze zpochybňovat náš vztah k půdě, to, že někam patříme. Je také odpovědí na potřebu konfrontovat předurčenost našich cest. Tato konfrontace se pak odráží i v tanci obou protagonistů.
Oba muži nás vezmou na společnou cestu. Tuto cestu bude evokovat i scénografie Oliviera Renoufa, který není jen tanečníkem a choreografem, ale také scénografem. Pro tuto inscenaci vytvořil bílé vaky, které jsou ve Francii využívány v zemědělství. S těmito vaky se v představení různě manipuluje a mnohdy mohou připomínat i plachty lodě, která pluje po moři. Zároveň se ale mohou proměnit ve strom s kořeny pevně zapuštěnými od země.
Letos se vrací na scénu i senioři z Vysočiny, tentokrát pod vedením slovenské režisérky a choreografky Petry Fornayové a za doprovodu hudebního tělesa Cluster Ensemble a hudby Philipa Glasse. Co je cílem a obsahem představení nazvaného Dance with Changing Parts?
Jedná se skutečně o umělecký projekt, nikoli projekt komunitní, jak může na první dojem působit. Je to dáno i tím, že režisérkou je Petra Fornayová, dle mého názoru konceptuální umělkyně, která dokáže i v takovémto typu umění obsáhnut vysokou míru citlivosti. Cílem tohoto projektu bylo zkusit, jak by mohlo vypadat setkání lidí odlišných generací, povah a názorů. V tomto představení vystupuje 70 účinkujících, mezi nimi nejen senioři, ale i mladí lidé nebo děti ze Žďáru nad Sázavou, Jihlavy nebo Pelhřimova. Za doprovodu Cluster Ensemble necháme projevit jejich osobnosti. V tuto chvíli je to trochu abstraktní představa, ale našim cílem je probudit a odhalit vnitřní svět každého z účinkujících.
Letošní novinkou v programu festivalu KoresponDance je sobotní Experimentální battle. Co vás vedlo k tomu zařadit do programu tuto událost?
Podobně jako v projektu Dance with Changing Parts i v rámci Experimentálního battlu bychom rádi nabídli lidem z Vysočiny, ale i dalším zájemců, aby si svobodně zkusili experimentovat. A jelikož je součástí našeho publika čím dál více dětí a mládeže, chceme jim nabídnout něco svěžího, něco, co je skutečně zajímá, a to je street dance. Díky této události budou mít mladí tanečníci možnost konfrontovat se s profesionály tohoto oboru. Ti, kteří uspějí, se budou moci zúčastnit dalších takových akcí v zahraničí. Chceme tak mladým lidem umožnit konfrontaci se s profesionálním uměleckým světem.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Historická detektivka z doby, kdy byl hrad Zlenice novostavbou. Radovan Šimáček jako průkopník žánru časově předběhl i Agathu Christie!
Vladimír Kroc, moderátor
Zločin na Zlenicích hradě
Šlechtici, kteří se sešli na Zlenicích, aby urovnali spory vzniklé za vlády Jana Lucemburského, se nepohodnou. Poté, co je jejich hostitel, pan Oldřich ze Zlenic, rafinovaně zavražděn, tudíž padá podezření na každého z nich. Neunikne mu ani syn zlenického pána Jan, jemuž nezbývá než doufat, že jeho přítel Petr Ptáček celou záhadu rozluští...
