Nepřestávejte milovat klasickou hudbu. Je součástí vás, vaší kultury i národní identity, říká sopranistka Renée Fleming
Symfonický orchestr hlavního města Prahy FOK pozval 9. července do metropole hvězdnou americkou sopranistku Renée Fleming. Na koncertě v Obecním domě pod taktovkou izraelského dirigenta Elliho Jaffeho zazněly operní árie, ale také písně a ukázky z operet a muzikálů. A právě s Renée Fleming vám Mozaika přináší exkluzivní rozhovor.
Orchestr FOK zahájí tímto koncertem oslavy 30. výročí Sametové revoluce. Tato událost a změna v naší společnosti je spjata především s osobností Václava Havla. Už dříve jste několikrát uvedla, že Václava Havla za jeho postoje obdivujete….
Byla jsem absolutně dojata s jakou vůlí a zodpovědností se ujal klíčové role při těch zlomových událostech roku 1989. Bylo obdivuhodné, jak dokázal váš národ stmelit, motivovat. Sám profesně pocházel z uměleckého prostředí, a jako umělec měl obrovský cit pro hodnoty. A to je pro politiku, myslím, velmi důležité. Ve vůdčích pozicích by zkrátka měli být takovíto lidé. Moje rodina má kořeny ve vaší, dnes už svobodné zemi, a proto si myslím, že lidé, jako byl Václav Havel, by pro nás měli být i do budoucna inspirací. Jsem i hrdá na to, že jsem měla to privilegium ho osobně poznat.
Pocházíte z Ameriky. S evropskou kulturou jste ale v průběhu celé své kariéry v úzkém kontaktu. Držím v ruce dnes už svým způsobem legendární nahrávku Rusalky, kterou jste před lety pořídila v Praze společně s dirigentem Charlesem Mackerrasem. Byla to právě Rusalka, která vám otevřela svět české opery?
Ano, určitě! Nejprve jsem si do repertoáru zařadila árii O měsíčku a všude, kde jsem ji zpívala, jsem s ní měla velký úspěch. Publikum ji zkrátka milovalo. Když pak přišla možnost nahrát v roce 1998 celou operu, navíc v Praze, měla jsem z toho obrovskou radost. Stejně jako ze všech představení tohoto díla v Metropolitní opeře, tam jsem v Rusalce debutovala o rok dříve. Často se mě lidé ptají, co mám na této opeře nejraději. A já pokaždé bez váhání odpovídám: Je to hudba! Když se do ní zaposloucháte, je to něco magického. Měla jsem moc ráda také Janáčkovu Jenůfu, ale to je něco úplně jiného. Tam se mne vždycky dotýkal především ten strhující příběh a jeho svým způsobem děsivá opravdovost. Česká kultura zkrátka měla a má štěstí na operní skladatele. Když si uvědomíte, kolik skvělých českých oper bylo napsáno, je to něco úžasného. A Rusalka a Její pastorkyňa mezi ně bezpodmínečně patří.
Zmínila jste, že v případě Rusalky vás fascinuje především Dvořákova hudba. Vnímáte podobně i hudbu některých dalších českých skladatelů?
Víte, to je zajímavé, protože si myslím, že česká hudba je opravdu bytostně spjata s celkovým velmi silným kulturním odkazem vaší země. Je to součást vaší identity. A pro mne, jako pro osobu, která tady má kořeny je to něco, co je hodné absolutního obdivu a respektu. A takto zkrátka českou hudbu vnímám. Jako hodnotu, kterou je nutné rozvíjet a předávat dalším generacím.
Předpokládám tedy, že česká hudba je i součástí vašeho pražského koncertu ve středu 9. července. Jak jste dramaturgicky koncipovala program?
Je to opravdu velký program, myslím, že je to takový průřez mou celkovou pěveckou kariérou. Chronologicky od baroka, přes americkou hudbu, těžiště je v italském a německém repertoáru, kterým jsem se v průběhu své operní kariéry opravdu hodně věnovala… Vybrala jsem ale také čtyři písně od Franze Schuberta… Tento žánr zkrátka miluji. Ale abych se vrátila k vaší otázce. Jsou tam samozřejmě i ukázky z Dvořákovy Rusalky. Árie O měsíčku zkrátka nemůže v Praze chybět…
Před časem jste se rozhodla opustit operní jeviště s tím, že se chcete více věnovat koncertní činnosti. Nelitujete toho?
Neopustila jsem ho definitivně. Za dva roky se do Metropolitní opery vrátím, abych tam zpívala v jednom novém díle. Zpívám ale teď i v projektech, které jsou tak trochu na pomezí žánrů opery a muzikálu. Teď jsem například takto strávila šest týdnů v Londýně, kde jsem vystupovala v muzikálu s názvem „The Light in the Piazza“. A to je, musím říct, také skvělá zkušenost.
Čtěte takéZuzana Lapčíková: Muzika mě stále dokáže vytrhnout z reality
Nelze to asi úplně generalizovat, ale myslím, že současný operní svět stále hledá nové a nové cesty, jak se inscenačně postavit, například formou nějakých aktualizací, k tak zvanému standardnímu repertoáru. Jste příznivkyní podobných přístupů?
Myslím, že může být velmi vzrušující aplikovat nějaký současný režijní pohled na díla, která opravdu dobře známe. Ale musí to být provedeno citlivě a musí to být srozumitelné, pak to má smysl. Ideálním režisérem je pro mne Robert Carsen, se kterým jsem už mnohokrát spolupracovala, a pokaždé to pro mne byla opravdu obrovská radost. Je nesmírně hloubavý, zná souvislosti, historii, hudbu. Je komplexní, inspirativní osobností.
Mohla byste na závěr říci nějaký osobní vzkaz všem posluchačům Českého rozhlasu Vltava?
Nepřestávejte milovat klasickou hudbu. Protože je součástí vás, vaší kultury, a vaší národní identity. Pro nás, kteří se hudbě věnujeme, je navíc důležitá vaše zpětná vazba, protože bez ní by vše postrádalo smysl. Žijme proto hudbou, protože jak už se mnohokrát ukázalo, hudba je i bude součástí lidské historie.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
