Tam, kde to není nutné, nejdu do temnosti. Skrz hudbu se chci rozsvítit, říká jazzman Petr Kořínek

21. červen 2021

Desky vydává, jazzové skladby píše a v Česku i po světě od šedesátých let koncertuje kontrabasista a skladatel Petr Kořínek. Hrával s těmi nejlepšími – Karlem Velebným, Karlem Růžičkou či Lacem Deczim, dnes spolupracuje také s o dvě generace mladšími hudebníky. A nyní dokončil svou čtvrtou svitu inspirovanou svatým Norbertem. I o ní mluvil ve Vizitce s Markétou Kaňkovou.

V roce 2013 završil kontrabasista a skladatel Petr Kořínek šestidílnou svitou Brána času triptych inspirovaný duchovními dějinami českého národa. Myslel si, že tímto je série skladeb na toto téma u konce. Ovšem zmýlil se. 23. června bude mít totiž v kostele svaté Ludmily na pražských Vinohradech premiéru jeho čtvrtá svita Anděl pokoje. Na přání tamního faráře Jakuba Berky ji zkomponoval jako poctu svatému Norbertovi, který před devíti sty lety založil premonstrátský řád. „Je to spíš gregoriánský chorál, ale s tématem se snažím pracovat tak, jak jazzmani obvykle pracují. Nelepím k chorálu jazz, chtěl bych, aby se žánry prolínaly,“ říká na konto Anděla pokoje.

Petr Kořínek

…pak přišel dopis od Karla Velebného

Petr Kořínek původně toužil po kariéře pianisty, nakonec ale na brněnské konzervatoři vystudoval kontrabas. Přestože má zálibu v hlubokých tónech, domníval se, že kontrabas mu jen poslouží jako nástroj, díky kterému zdárně překoná školu. „Jenomže když jsem byl na vojně, přišly dva dopisy, jeden od Semaforu, druhý od Karla Velebného.“ Zájem o spolupráci, kterou tato o dvanáct let starší legenda českého jazzu směrem k Petru Kořínkovi projevila, byla pro jeho další kariéru klíčová. I o tom ve Vizitce mluvit detailně.

Čtěte také

Životem Petra Kořínka prošla celá řada vlivů, ryzí jazz, avantgardní hudba Pendereckého nebo Lutoslawského, zásadní inspirací mu byl Miles Davis. Sám se dnes snaží dělat takovou hudbu, která nebude depresivní. „Jako mladý kluk jsem psal hodně abstraktní a smutné věci, a mám pocit, že takovou skládají mladí i dnes. Takže se dnes snažím - tam, kde to není nutné - nejít do temnosti. Chci se skrz hudbu rozsvítit.“

Inspirací k autorské tvorbě mu často bývá cestování. Jako malý kluk jezdil na prázdniny nedaleko tišnovského kláštera Porta coeli. Později se k němu vypravil a místo jej tak oslovilo, že zážitek zpracoval do jedné části zmiňovaného triptychu. Podobně na něj zapůsobil Broumov, kde sbíral nápady pro Bránu času. „Na týden jsem se tam nastěhoval. Projížděl jsem ten kraj, navštěvoval kapli Panny Marie Sněžné, nasával polský vliv. Místní mi dokonce dali klíč od místnosti, kde je klavír, a půjčili mi kolo,“ vzpomíná. „Zaznamenal jsem si tam spoustu motivů, ale doma jsem nakonec nepoužil ani jeden. Uzrálo to ve mně teprve později.“

Spustit audio

Související