Taková normální perverze

Komorní drama z americké současnosti, přeložené a režírované Ondřejem Sokolem, přivádí na scénu dva páry. Jedním jsou kolegové a kamarádi Bernard a Dan (Jaroslav Dulava a Marek Taclík). Jejich ženskými protějšky jsou spolubydlící a partnerky Joan a Debor (Ivana Chýlková a Lucie Pernetová). Zatímco Bernard hýří siláckými příhodami, kde se to voly, kurvami a souložemi jen hemží, jeho kamarád Dan hltavě naslouchá a závidí. Jednou nesměle osloví dívku na refýži - Deboru. V další scéně je už spolu vidíme v posteli. Deborah konečně opustí lesbickou Joan, která by si ji k sobě nejradši napevno připoutala. Bernard pak už jen smutně sleduje zamilovaného kamaráda a radši se obrní nekonečnými hanlivými připomínkami na účet jeho milenky. Vztah se však brzo dostává do krize, tak jako každý sen zničí jeho vyplnění.

Marek Taclík a Lucie Pernetová|foto: Pavel Nesvadba

Drama svou klipovou stavbou připomíná film. Scény se střídají velmi rychle, některé trvají jen několik vteřin. V textu zůstává mnohé nedořčeno. Příběh se skládá z epizodních střípků, které ukazují leckdy méně podstatné momenty příběhu. Například jsou zde scény, v nichž Joan loupe pomeranč či Bernard polehává a sleduje televizi nebo obraz rutinní práce ve Fotolabu. Dění mezi tím si, milý diváku, domysli sám. Jak nakonec Dan Deboru sbalil? Scéna totiž končí její reakcí: "Ale já jsme lesba!" Kdy se vztah přehoupl přes kritický bod od lásky k neuróze? Vrátila se Debora nakonec k Joan? Inscenace otevírá řadu otázek, ale na všechny nacházíme odpovědi.

|foto: Pavel Nesvadba

Mamet říká, že chtěl vysvětlit, proč zkrachoval jeho milostný život. Hra ukazuje, jak média, reklamy, tlachy a báchorky zkreslují pohled na lásku, tak že ji pak ve skutečnosti hrdina nedovede prožít a radši se opět ponoří do pohodlného žvanění místo činu. Tak končí totiž oba mužští hrdinové: pozorují na pláži přitažlivé slečny a baví se fantazírováním...