Symfonická dechová hudba aneb Máme už rakušanství v hudbě za sebou?
Názvem položená provokativní otázka je jednou z těch, na kterou se snaží dát odpověď dvojice hostů Akademie.
Josef Šebesta i Václav Blahunek jsou neúnavnými propagátory symfonické dechové hudby a pro posluchače připravili zajímavý pohled na tento fenomén. Řadou hudebních ukázek (např. V. Nelhýbel, K. B. Jirák, K. Husa) dokumentují, jak čeští skladatelé spoluvytvářeli a spoluvytvářejí tento druh hudby i ve světovém měřítku.
Představme nejprve oba zmíněné hosty. Plukovník Dr. Václav Blahunek je dirigent, hudebník a hudební teoretik, veřejnosti v posledních letech známý především jako šéfdirigent a ředitel Hudby Hradní stráže a Policie České republiky, ale řídil i Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK, filharmonické orchestry v Plzni, Pardubicích, Zlíně, Hradci Králové, též v zahraničí. Jeho dlouholetým spolupracovníkem je muzikolog, hudební, pedagog a organizátor Josef Šebesta.
Úvod Akademie patří stručnému ohlédnutí za počátky jejich spolupráce, přičemž ony počátky tvořila právě dechová hudba. Následuje pak krátké zastavení u disertační práce Václava Blahunka nazvané Symfonický dechový orchestr v reflexi české tvorby 2. poloviny 20. století. Odtud už je blízko k tématům „Čechy konzervatoří Evropy?“, historie vojenské hudby v českých zemích a ke srovnání vývoje v českých zemích a v zahraničí.
Oba hosté kriticky hodnotí i absenci hesla „symfonická dechová hudba“ ve Slovníku české hudební kultury a navrhují určitá řešení. Kritický přístup patří i tomu, jakým způsobem vojenská hudba v 19. století ovlivňovala hudební kulturu obecně, např. její podíl na upozaďování folklóru.
Určitým odlehčením je pak část věnovaná symfonické dechové hudbě a jejímu místu v nonartificiální sféře. Blok věnovaný diskusi uzavírá pak problematika dramaturgie, tj. jak sestavit zajímavý a přínosný program z repertoáru určeného pro symfonické dechové orchestry.
Plně se ztotožňuji s přístupem, který definoval americký dirigent Donald Hunsberger: je třeba prosadit do dramaturgie minimálně jednu novou původní dechovou skladbou a hlavně zasadit ji do jasně promyšlené koncepce, neboť: lidé rádi přistoupí na program, když vidí, kam směřuje.
Josef Šebesta
Druhou část Akademie věnované symfonické dechové hudbě tvoří zastavení u několika vybraných ukázek. Např. u Hudby pro Prahy 1968 Karla Husy, kterou hosté srovnávají ve dvou verzích a snaží se definovat rozdíly v interpretačním vyznění.
Jinou ukázkou je Symfonické scherzo Karla Boleslava Jiráka, někdejšího prvorepublikového šéfa hudebního programu Radiojournalu. Tvorba Václava Nelhýbela je zastoupena trojicí skladeb: Koncert pro basový pozoun a dechový orchestr – Festivo pro symfonický dechový orchestr – Antiphonale pro žesťový sextet a symfonický dechový orchestr.
Neméně zajímavá je skladba se záhadným názvem Cheetah. Více o ní prozrazuje Václav Blahunek: „Cheetah je jméno gepardice odchované člověkem a neúspěšně vypuštěné zpět do přírody. Filmový příběh inspiroval Karla Husu natolik, že jej v roce 2006, na objednávku dechového orchestru University of Louisville, zhudebnil do podoby zvukomalebné symfonické básně, ve které slyšíme proměny v psychice divokého zvířete. Od klidového stavu, až po dramatický a neúspěšný útok na kořist. Premiéra skladby se konala 8. března 2007 v Carnegie Hall v New Yorku, dechový orchestr University of Louisville dirigoval Frederick Speck. Dle internetových informací se v současné době Cheetah řadí k nejhranějším koncertním titulům v celosvětovém rozsahu.“
Zvláště je třeba ocenit, že oba hosté jako hudební ukázky doporučili skladby českých autorů žijících v zahraničí. „Připomínání tvorby českých emigrantů, kteří museli po roce 1948 či později opustit vlast, považujeme za svou povinnost. I oni vytvářeli českou kulturu, nezapomínejme na ně,“ shodují se Václav Blahunek a Josef Šebesta.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Historická detektivka z doby, kdy byl hrad Zlenice novostavbou. Radovan Šimáček jako průkopník žánru časově předběhl i Agathu Christie!
Vladimír Kroc, moderátor


Zločin na Zlenicích hradě
Šlechtici, kteří se sešli na Zlenicích, aby urovnali spory vzniklé za vlády Jana Lucemburského, se nepohodnou. Poté, co je jejich hostitel, pan Oldřich ze Zlenic, rafinovaně zavražděn, tudíž padá podezření na každého z nich. Neunikne mu ani syn zlenického pána Jan, jemuž nezbývá než doufat, že jeho přítel Petr Ptáček celou záhadu rozluští...