Pierre Boulez jako dirigent

To je samo o sobě zajímavé, protože ne každý skladatel se zároveň proslaví jako dirigent – navíc ne pouze jako dirigent svých vlastních děl. Boulez se počítal mezi stoupence radikální avantgardy, odmítal tonalitu a věřil v racionální matematické uchopení hudby. Vedle nadání na matematiku měl dokonalý analytický sluch, který si u hudebníků získával respekt. Postupně se stal šéfdirigentem Orchestru BBC a Newyorské filharmonie, založil a vedl soubor Ensemble intercontemporain zaměřený na interpretaci soudobé hudby všeho druhu. A po šedesátce začal být zván k nejlepším světovým orchestrům a začal s nimi provádět díla „klasické moderny“, tedy hudbu impresionismu, Stravinského, Weberna – ale překvapivě také Gustava Mahlera.

Ještě předtím byl ovšem angažován v Bayreuthu, aby dirigoval opery Richarda Wagnera (Parsifal a Prsten Nibelungův) – překvapivá cesta pro radikálního modernistu, který v jednom rozhovoru prohlásil, že by všechny operní domy nejraději vyhodil do povětří. Boulez zanechal mnoho desítek nahrávek, které získávaly prestižní ceny, poutají pozornost dokonale čistým zvukem, programovou neromantičností a zvláštní transparentností. V Akademii bude prostor vedle nich postavit nahrávky tradičnější a poznat jejich specifický zvukový svět. Uslyšíme Berlioze, Debussyho, Ravela a přes Wagnera a Mahlera dojdeme až ke Stravinskému a Bartókovi. Velká preciznost a mimořádný analytický intelekt – stačí to k velké hudební interpretaci? Mnozí si myslí, že ano, a z ukázek to můžete sami posoudit.