Sudety jako memento zaniklého světa. Kniha Barevné podkolenky vypráví o česko-německém konfliktu nadmíru civilním tónem
Současná česká próza nabízí řadu děl tematizujících druhou světovou válku a holocaust nebo poválečný odsun Němců, oproti tomu dění v Sudetech let třicátých bývá tuzemskými spisovateli reflektováno poměrně zřídka. Už z toho důvodu je třeba uvítat novou knihu Michala Novotného s názvem Barevné podkolenky, která vyšla v nakladatelství Pulchra.
V tvorbě básníka, prozaika a překladatele Michala Novotného, který dlouhé roky stál v čele Nadace Český literární fond, se motiv vysídlení sudetských Němců neobjevuje zdaleka poprvé, v přítomném románu se však pokusil vylíčit to, co této tragické události předcházelo. Vypravěčem „příběhu z předválečných Sudet“, jak zní podtitul dvousetstránkové prózy, je proto muž českého původu, který část svého dětství a dospívání strávil v malé vesničce v Orlických horách a nyní se sem po mnoha letech vrací. Byl svěřen matkou tamní německé rodině. Cítí se proto doma v obou světech, pro většinu německých starousedlíků je však příliš málo Němcem a pro české obyvatele – kterých je tu jen pár – zase není pravý Čech.
Zpověď nespolehlivého, ale upřímného vypravěče
Těžko říci, o jaké prameny se Michal Novotný při psaní svého historického románu opíral, s přihlédnutím k autorovu datu narození (1942) lze ovšem konstatovat, že se nejedná o dílo autobiografické. Fiktivní jsou rovněž pohraniční obec Potočná a nedaleké maloměsto Mýto nad Orlicí, kde se většina děje odehrává. To ovšem nic nemění na faktu, že kulisy svého příběhu dokázal autor vylíčit nadmíru plasticky a barvitě, byť s lehkým nádechem nostalgie. A nejinak je tomu v případě postav – v nemalém počtu vedlejších figur a vícevrstevnatosti jejich charakterů se odráží spisovatelovo úsilí o co nejobjektivnější zpracování námětu, který dodnes vzbuzuje značné emoce.
Podstatu románu Barevné podkolenky do jisté míry vystihuje samotný jeho název – zdánlivě obyčejný motiv v sobě totiž ukrývá hluboký lidský příběh a zároveň představuje symbolické memento vylíčeného tragického konfliktu. Konfliktu, jehož stopy jsou i po více než sedmdesáti letech patrné nejen v krajině českého pohraničí, ale v celé naší společnosti a kultuře, která tehdy přišla o dva navýsost obohacující prvky: nejprve o ten židovský, posléze – a to už do značné míry vlastní vinou – i německý.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
