Strmá nenaděj Josefa Kostohryze

23. prosinec 2012
Josef Kostohryz na kresbě Pavla Reisenauera pro Lidové noviny

V neděli 23. prosince si dvěma pořady připomeneme 105. výročí narození básníka, prozaika a překladatele katolické orientace - Josefa Kostohryze (* 25.12.1907). Souzvuk s názvem Všechno je jen předmluva nebo předzpěv vysíláme v 9. 00, Schůzky s literaturou Strmá nenaděj pak od 20.00.

23.12.2012 v 9.00Josef Kostohryz: Všechno je jen předmluva nebo předzpěvTvůrčí a osobní život českého básníka a překladatele Josefa Kostohryze tragicky poznamenalo dvanáctileté věznění v 50. letech (1951-1963) následné společenské vydědění. Souborného vydání svého díla se nedožil, vyšlo až ve dvou svazcích v roce 2009. V Kostohryzově pozůstalosti se zachovala řada lyrických básní v próze, odkazujících k jeho venkovským (jihočeským) kořenům a prostoupených melancholickými vzpomínkami i zápasem o smíření s osudem. Literárně-hudební pásmo z veršů z pozůstalosti českého básníka a překladatele, od jehož narození uplyne 105 let (* 25.12.1907), doprovozené dvěma dopisy literárního kritika, vydavatele a spoluvězně Bedřicha Fučíka, připravila Jana Doležalová.

23.12.2012 ve 20.00 Schůzky s literaturouStrmá nenadějRozhlasové pásmo Strmá nenaděj, věnované 105. výročí narození básníka, prozaika a překladatele katolické orientace - Josefa Kostohryze připravila Alena Blažejovská v brněnském studiu Českého rozhlasu. Dva svazky Kostohryzova díla - Básně a Povídky a jiné prózy - zvítězily v roce 2009 v anketě Lidových novin Kniha roku. Kromě nich je možné si přečíst knižní svědectví básníkovy druhé manželky Marie Kostohryzové, nazvané Polární záře nad pastvištěm. V rozhlasovém pořadu však uslyšíte paní Kostohryzovou i osobně. Večer před Štědrým dnem, dnem zrození naděje, bude vyprávět o tom, proč dal básník koncem 80. let svému samizdatovému výboru z poezie název Strmá nenaděj, i o tom, jak později nacházeli naději ve společném životě.

Strmá nenaděj – tak se jmenuje autorský výbor z poezie, který básník, prozaik a překladatel Josef Kostohryz připravil koncem 80. let pro samizdat. Jeho vydání se už nedožil, neboť 24. května 1987 – čtrnáct dní před distribucí sbírky – zemřel na srdeční selhání. Oficiálně výbor vyšel až v roce 1994 v nakladatelství Mladá fronta. Název je autorův, zvítězil nad druhým zvažovaným titulem: Hluboké sólo muže. Nutno říct, že vybraný titul je téměř šokující – kdo dá do názvu knihy reprezentující celoživotní tvorbu „nenaděj“ – opak naděje? Přesto jsme titul převzali pro pořad z cyklu Schůzky s literaturou.

Pořad se vysílá před Štědrým dnem, dnem zrození naděje – v neděli 23. prosince. Datum se váže ke 105. výročí básníkova narození, které připadá na 25. prosinec. Tento čas se v životě Josefa Kostohryze vztahuje k období, kdy musel o naději zápasit nejbolestněji. Z tvrdého komunistického žaláře, kam byl odsouzen ve vykonstruovaném procesu spolu s Václavem Renčem v dubnu 1952, byl propuštěn 21. prosince 1963. Na sobě lehký oblek, v kapse 168 Kčs. Pražská teta Tonka, u níž dříve bydlel 19 let, s ním mluvila jen přes řetěz v pootevřených dveřích, do bytu jej nevpustila. Telefonoval tedy do Lysic, kde bydlela jeho manželka a dcera. Manželka však žádala o rozvod a doporučila mu, aby odjel k příbuzným do Bojenic. Tam se o něj postarali sourozenci, avšak nedovolili mu navštívit maminku, aby ji z radosti neranila mrtvice. V básni Dozpěv k návratu ze sbírky Jednorožec mizí (1969) později napsal: „Vracím se,/ váhavě, jako se z ciziny desperát vrací,/ jenž nemá střechu a komín ni příznivou duši.“

To vše si můžeme přečíst v knize druhé básníkovy ženy, Marie Kostohryzové. Manželovo rozpoložení v době jeho uvěznění charakterizuje slovy: „Odmítal doufat, nechtěl být zklamán. Naučil se být tvrdým realistou.“ Její svědectví o Josefu Kostohryzovi se jmenuje Polární záře nad pastvištěm. Marie Kostohryzová, kterou v rozhlasovém pásmu také uslyšíte, sestavila básníkovu bibliografii a spolupracovala na vydání dvou svazků jeho díla. Básně a Povídky a jiné prózy (vyd. Věra Matoušová – Nakladatelství Kalina) zvítězily roku 2009 v anketě Lidových novin Kniha roku.

Zdálo by se tedy, že povědomí veřejnosti o básníkově životě a díle je úplné. Avšak paní Kostohryzová dodává: „Mrzí mě chyby, které se stále kolem manžela vyskytují. Podstatné i nepodstatné, ale bohužel se opisují. A některé věci jsou dodnes neznámé – jako třeba jeho Memorandum českých spisovatelů papeži Piu XII., De Gasperimu, Churchillovi a Trumanovi v roce 1949 o stavu české kultury.“Alena Blažejovská

Spustit audio
autor: ČRo Vltava