Stísněná 22

28. duben 2003

Vltava - výchozí obrázek|foto:Český rozhlas Vltava

Dominujícím a opakujícím se motivem v nejnovější hře brněnské herečky a dramatičky Ivy Volánkové Stísněná 22, kterou na scéně Stavovského divadla nastudoval Jiří Pokorný, je sebevražda. Na začátku k ní přivede opuštěnou těhotnou ženu (Jaromíra Mílová) její strach z porodu, na konci hry pak do sebevraždy ústí osamělost staré dámy (Blanka Bohdanová), která už nechce žít ve století, "jež nezná vášeň".

Dalším motivem, která se zde objevuje, je potřeba lásky a neschopnost sdílet ji a oživovat. Touto neschopností trpí vlastně všechny postavy žijící na adrese Stísněná 22 - dvojice homosexuálů (Jiří Štěpnička, Jan Dolanský), žena a muž bojící se uzavřít manželství (Sabina Králová a Saša Rašilov), trojúhelník starých manželů a jejich "přítele" (Josef Vinklář, Jana Preissová a Bronislav Poloczek), ba i lékař (Rudolf Stärz). Jejich vnitřní dramata jsou odkrývána postupně v mozaice výstupů odehrávajích se v původním textu na chodbě společného domu, v inscenaci však - ve velké tělocvičně. Její prostor sice umožňuje, aby při výstupech dvojic či trojic ostatní aktéři přihlíželi, jako by vše sledovali v televizi, ale tato demonstrace voyerství a odcizující pasivity mezi ribstoly a švédskými bednami ztěžuje čitelnost významové stavby dramatu.

Jana Preissová, Josef Vinklář a Bronislav Poloczek|foto: narodni-divadlo.cz

Tomu podle mého nepomohly ani zásahy, jimiž text prošel v procesu inscenování. Původní a výsledný text jsou naštěstí publikovány v programu, takže čtenář sám může posoudit, co úpravy inspirované dramaturgyní, režisérem a herci s křehkým, nejednoznačným a básnivým textem Ivy Volánkové učinily. Myslím, že omylem byla už snaha uvést jej na velkém jevišti, a těším se, až interpretaci jeho původního znění budu moci sledovat v nějakém intimnějším prostoru.