Sting: Duets

(…) Sting má jednu nevýhodu. Vždy od něj čekáme maximum. Nasadil pověstnou vysokou laťku už při svém prvním zviditelnění v kapele Police, to bylo v roce 1978. Rozjeli se a Sting ji za dalších sedm let prakticky opustil a zahájil dráhu sólovou. To byl onen příklon k jazzu na desce The Dream of the Blue Turtles, kde mu hráli slavní jazzmani, a jednomu z nich, Branfordu Marsalisovi, jeho jazzově úzkostný bratr Wynton tehdy vynadal. Dnes už je to jistě pryč, prolínání žánrů dosáhlo snad možného vrcholu. Což ostatně dokumentuje i námi hodnocené Album dne, novinka Stinga nazvaná Duets, složená až na dvě výjimky z nahrávek let uplynulých. Právě tady je cítit daleko větší zpětný příklon k banalitám, řada duetů je až překvapivě sladkobolná. Sting se spojil třeba s Charlesem Aznavourem, aktuálně s Zuccherem, dále Juliem Iglesiasem nebo Mylene Farmer a nechal se jimi prakticky zatlačit do pozadí. (…)

 Nahrávka vyšla u labelu Universal Music Group.