Štěpán Nosek o své básnické sbírce Na svobodě
2. prosinec 2011
„Odlidštěné scenérie plné ostře nasnímaných věcí, jejichž absurdní znepokojivá existence vyvolává podvědomou úzkost. Nikoho živého tu člověk nepotká. A pokud ano, tak jen zprostředkovaně. Lidé se zde vyskytují jen jako siluety bez vlastní vůle,“ řekl o nejnovější sbírce redaktora, překladatele, kritika i učitele Štěpána Noska básník Petr Halmay.
Svazek veršů rozdělených do dvou oddílů má název Na svobodě a vydalo jej nakladatelství Opus. Protože se v něm autor prokazatelně vrací k holocaustu, Ivana Myšková se Štěpána Noska zeptala na otázku, která se nabízela: Jde do určité míry o básnickou polemiku s výrokem Theodora Adorna: „Psát poezii po Osvětimi je barbarství“?
Nejposlouchanější
Jiří Karásek: Muž, který zásadně mluvil pravdu. Hvězdně obsazená detektivní tragikomedie z roku 1965
-
Umberto Eco: Foucaultovo kyvadlo. Napínavý příběh tajemných spiknutí, nebo úvaha o realitě a fikci?
-
Martin Ryšavý: Tundra a smrt. Dobrodružná výprava k neprobádaným končinám lidské existence
-
Miloš Doležal: Jako bychom dnes zemřít měli. Život a smrt Josefa Toufara, kněze umučeného StB
-
Alexandr Grin: Krysař. Magický příběh z pera solitéra ruské novoromantické literatury
