Stalo se to přesně tak! Jedinečné záznamy z dobrovolného afrického exilu stárnoucí spisovatelky Jarmily Glazarové

Dusivé prostředí rovníkového pralesa, který uvrhá člověka v závrať končící nevyhnutelně utonutím v divoké, nepřátelské přírodě, to je svět, který v literatuře známe nejpozději od románu Vír venezuelského spisovatele Josého Eustasia Rivery. Strašidelný les, kterým se člověk musí prodrat, je ovšem literární prostor mnohem starší a univerzální – stačí si vzpomenout na perníkovou chaloupku.

Stalinistka v pralese

Prostor lesa souvisí nejen s naší kulturně lokální pamětí, ale prorůstá pamětí člověka jako druhu. S rovníkovou Afrikou se střetává ve sbírce Deštný prales, Kongo, Pygmejové a jiné práce spisovatelka Jarmila Glazarová (1901–1977). Zabydluje ji koloritem budovatelského komunismu a domoviny. Bujnou vegetaci převrací až poťouchlou, pábitelskou hravostí jazyka. Prales se stalinistkou nakonec zúčtuje, ale proud radosti a lásky k životu a literatuře strhává čtenáře podobně jako mohutná řeka Kongo:

Ó, nejdražší řeko, na tvé hladině se vše prostupuje a prolíná,
jako na listu papíru.
Sedm let čelím šílenství,
zdomácněla jsem v hrůze,
obklopená nekonečnou zelení listů a trav tropické vegetace.

Knížka, kterou edičně připravil bohemista Lukáš Prokop, je prezentována jako veršovaný deník a vskutku zachycuje spisovatelku ve všednodenním běhu nevšedního prostředí. Texty jsou uváděné datací a psané ve verších a zachycují rozmezí let 1961 a 1968. Popis běžných činností infiltrují vzpomínky a povzdechy za vzdáleným domovem Českého ráje, odkud Glazarová pocházela a kde na konci svého života kulturně působila.

Nebylo uprostřed toho blázince okamžiku,
abych nepomyslila na sobotku, na Zimolkovi, na svůj podkrovní
pokoj u vás, Zimolkovi,
na peřiny, lůžko, čisté prádlo, výhled z okna,
a tu krakonošovu zahradu za domem!
Na kávu!
A na pečivo!
A na své spisy!
Na spisy Gottwaldovy!

Natáčení pořadu s Miluší Hradskou ve skleníku Fata Morgana v Botanické zahradě Praha|foto:Petr Gojda, Český rozhlas

Unikát! Unikát?

Když před pár lety nakladatelství Rubato popisovanou knížečku vydalo, znamenalo to pro řadu čtenářů i literárních vědců veliké překvapení. Autorka Adventu, Roků v kruhu a Vlčí jámy že by na sklonku života vyměnila své ústraní v rodném kraji za cestu do srdce afrického pralesa? Že by s knihovničkou vyrazila na dalekou misii a strávila poslední roky svého života chytáním okounů a parm? A že by se po ztracené spisovatelce jako zázrakem zachoval veršovaný deník? Jaký neobvyklý nález, doslova unikát! I takové věci se ovšem, jak vidno, v literatuře stávají. Zaplať pánbůh za to. Ve vltavském Světě poezie vám tento unikát při příležitosti 120. výročí narození Jarmily Glazarové představíme v pořadu s názvem Stalo se to přesně tak! Anebo bylo všechno jinak?

Psáno pro Týdeník Rozhlas.