Soud propouští masového vraha. Rakousko jásá. Das Filmfest otevírá bolestivá historická témata

19. říjen 2018
Murer – Anatomie procesu

Přehlídka německy mluvených filmů Das Filmfest potřinácté přináší divákům v Praze a Brně aktuální snímky z Německa, Rakouska a Švýcarska. Nabízí vztahová dramata, komedie, dokumenty i historické filmy připomínající hrůzy druhé světové války a těžké vyrovnávání se s minulostí.

Historické filmy se těší v německy mluvené kinematografii velké oblibě. Čerpat se dá jak ze vzdálenější minulosti (Das Filmfest uvede například film Ötzi, muž z ledu), tak nedávné historie. Filmaři v Německu, Rakousku i Švýcarsku toho plně využívají a občas narazí i na témata, která nejsou příliš známá. Rakouský režisér Christian Frosch ve filmu Murer – Anatomie procesu zpracoval soudní proces s bývalým důstojníkem SS, masovým vrahem Franzem Murerem, který působil za druhé světové války v litevském židovském ghettu.

Murerův příběh rozbíjí mýtus Rakouska, který se týká toho, jak se zacházelo s oběťmi nacismu po druhé světové válce.
Christian Frosch

Murera nakonec soud obvinění zprostil a za potlesku obyvatelstva ho pustil na svobodu. „Na Franze Murera jsem narazil úplně náhodou. Byl jsem ve Vilniusu a v místním muzeu jsem viděl jeho fotografii s popiskem, že se jedná o hlavního válečného zločince na území Litvy. Neznal jsem ho. Tak jsem si začal zjišťovat, kdo vlastně tento člověk, o kterém v Rakousku nikdo moc neví, je,“ říká režisér.

Anatomie štýrského procesu s masovým vrahem Židů má přesah do dneška

Ačkoliv není postava Franze Murera příliš známá ani v rakouském prostředí, otevírá jeho případ, zvláště kvůli výsledku soudního líčení, prostor pro mnoho současných otázek. „Zajímavé bylo, že když měl film v březnu premiéru, všichni v Rakousku říkali, že to je aktuální film o aktuálních tématech, i když se vztahuje k šedesátým letům. V současnosti máme novou vládu a diskutuje se o tom, jak nakládat s historií. Jedná se o téma, které je součástí běžných politických debat. Můj film je tak vnímán spíš jako politický než jako dokumentární, i když to vůbec nebyl můj záměr,“ doplňuje Christian Frosch.

„Film jsem promítal minulý týden v Haifě v Izraeli. Přišla za mnou jedna žena, která se úplně třásla a říká: ‚Víte, že v tom filmu jste zobrazil mého otce?‘ Musel jsem se podívat, ale bylo to opravdu to jméno. Žena mi prozradila, že o tom, že byl její otec ve vilniuském ghettu a že se účastnil procesu, nikdy nehovořila. Teď vlastně poprvé uviděla svého otce z tehdejší doby.“ Naopak z druhé strany, od rodiny Franze Murera, se nedostalo režisérovi žádné reakce, jen mlčení.

Od Miloše Formana k životu s malými dětmi

Letos se v programu Das Filmfestu také objevila sekce Spolu & Sám. Nabízí filmy, které sledují páry v nejširším slova smyslu. Vztahy mohou někdy prospěšné, někomu ale vyhovuje samota. „V sekci je například komedie Kim má penis nebo divoký mix coming-of-age filmu s psychedelickým velkoměstským westernem, hudebním videem a road movie Tenkrát v zemi indiánů,“ říká Sarah Polewsky z Rakouského kulturního fóra v Praze. V programu jsou zařazeny i dokumenty. Letos je to například nově sestříhaný rozhovor s Milošem Formanem z roku 2000, který jde do kin pod názvem Life As It Is: Miloš Forman on Miloš Forman. Nebo rakouský dokument Cry Baby, Cry režiséra Antonina Svobody, který v koprodukci s Ulrichem Seidlem sledoval rok tři rodiny docházející k terapeutovi a vyrovnávající se s obtížemi, které jim přinesl život s novorozencem.

Poslechněte si celé filmové ArtCafé, kde Ondřej Bambas pouštěl hudbu od vybraných zahraničních intepretů, kteří v brzké době zahrají v Česku.

Spustit audio

Související