Současná politická situace v Česku? Je to morální tragédie, říká americký politolog James Kirchick
Výzva k odporu proti extremismu, populismu a destrukci demokratických hodnot. Tak by se dala charakterizovat politologická a novinářská činnost Jamese Kirchicka.
V knize Konec Evropy: Diktátoři, demagogové a doba temna před námi nabízí tento americký autor znepokojivý pohled na současnou situaci starého kontinentu. O knize, kterou nedávno představil u příležitosti svého vystoupení na diskusním fóru Meltingpot, s ním mluvila Markéta Kaňková.
V knize „Konec Evropy“ soustředěně analyzujete kořeny všudypřítomné destrukce demokratických hodnot, které jsme – nejen v zemích bývalého východního bloku - svědky. Kde a v čem vidíte příčiny úpadku demokracie v současné Evropě?
Myslím si, že Evropa zažívala v devadesátých letech, po pádu železné opony, čas významné, masivní společenské a politické obrody, který ale dobře nepodchytila. Tento moment politické, společenské a ekonomické transformace nebyl ze strany většiny tehdejších evropských politických elit dobře uchopen ani využit. Z hlediska mezinárodní politiky se domnívám, že Evropa významně podcenila Rusko. Neuvědomila si, že se jedná o teritoriálně rozpínavý, revanšistický stát, který se nesmířil s tím, jak skončila studená válka. Rusko by se rádo vrátilo do dob, kdy mělo moc nad významnou částí východní a střední Evropy. Rusko ale samozřejmě není jediná hrozba evropské demokracie. Uvnitř jednotlivých evropských států probíhá řada pnutí, které ohrožují demokracii zevnitř. V řadě zemí rostou antisemitistické a extremistické tendence, sledujeme obrovský nárůst populismu. Těchto nedemokratických pohybů bohužel nebyla žádná z evropských zemí ušetřena.
V knize „Konec Evropy“ mimo jiné říkáte, že Evropě se nepodařilo navázat na to nejlepší z jejích demokratických tradic, že v řadě států se k moci dostali diktátoři a demagogové, kteří ve společnostech šíří extremistické nálady. A že tito lidé upevňují svou politickou i ekonomickou moc prostřednictvím nejrůznějších forem manipulace. Stále se ptám, jak je možné, že se tohle stalo? Jak je možné, že vyspělé demokratické evropské společnosti toto připustily?
To je velmi složitá otázka. Myslím si, že do značné míry to způsobil fakt, že nejsme schopni poučit se z historie. Pokud nejsme schopni udržet historickou paměť a stále se učit z minulosti, pak nemůžeme budovat kvalitní, hodnotově pevnou přítomnost ani budoucnost. Nejsme pak schopni rozlišovat a dekódovat nejrůznější manipulace s historickými fakty ani dezinterpretace aktuálního dění. Právě manipulace s fakty, manipulace s pravdou, je z mého pohledu jedna z nejnebezpečnějších současných hrozeb demokracie. Významnou roli v tom samozřejmě hrají média, především rostoucí síla internetu a masivní, dravý nástup sociálních médií a také nespočtu konspiračních webů, které do společnosti šíří dezinformace a lži. Lidé bohužel těmto konspiračním teoriím věří, a to se týká především zemí východního bloku – České republiky, Polska, Maďarska… Není to ale jen záležitost Evropy. Současný prezident Spojených států, Donald Trump, je jedním z největších producentů konspiračních teorií, založil na nich svou politickou kariéru.
Problémy současné Evropy v knize přičítáte i nefunkčnosti Evropské Unie, kterou označujete za nejhorší možnou formu správy starého kontinentu. Na druhou stranu říkáte, že lepší forma uspořádání Evropy neexistuje. V čem tedy vidíte největší nedostatky a naopak největší klady této instituce?
Musím nejprve říct, že přestože k Evropské Unii zaujímám kritické postoje, zůstávám vůči ní pozitivní. Myslím si, že právě díky EU se Evropě daří udržet mír a prosperitu, vlastně největší v dosavadní evropské historii. Není to samozřejmě jen zásluha Unie, ale také NATO, role EU v tom ale není zanedbatelná. Unie Vám také umožnila maximální svobodu pohybu, můžete studovat, pracovat a žít kdekoli v Evropě. Zajistila otevřený evropský trh a tím i ekonomický pohyb a výměnu. Díky evropské integraci jste jako celek silnější, na druhou stranu jsou ale malé evropské státy stále méně relevantní, ztrácejí svojí individualitu, svůj hlas, svou autonomii. Jednotlivé státy ale nejsou schopny vyřešit bez Unie některé ze závažných problémů, jako je například migrační krize. Nejsou také sami schopny čelit tlaku největších světových ekonomických hráčů, jako jsou Čína, Rusko, USA nebo Brazílie. Aby Evropa byla stabilnější a silnější, měla by více kooperovat – a to nejen uvnitř, ale i směrem ven, se zbytkem světa.
Anorexie je zápas s démonem, říká autorka románu Florencie v extázi Jessie Chaffee
Mladá Američanka Hannah přijíždí do Florencie s bolestným tajemstvím: zotavuje se z vážné poruchy příjmu potravy, kterou po léta trpěla, a pokouší se v Itálii začít nový život.
Několik let jste žil a jako novinář rádia Svobodná Evropa pracoval v České republice. Poměrně dobře tedy znáte české politické prostředí. Zajímá mě proto, jak vnímáte současný vývoj na naší politické scéně. Máme tu novou vládu, kterou sestavil trestně stíhaný premiér v silném střetu zájmů, navíc s komunistickou minulostí. Svou vládu sestavil právě za podpory Komunistické strany. Co na tento vývoj říkáte, jak ho interpretujete?
Myslím si, že to, co se v současnosti děje v České republice, je hanba, z mého pohledu je to morální tragédie. Svědčí to především o tom, že lidé v této zemi nemají, že ztratili paměť. Je jasné, že současný vývoj věcí je důsledkem zklamání a znechucení většinové společnosti z politiky tradičních politických stran. Lidé jsou zklamaní, a proto z protestu volili novou alternativu. Neuvědomují si ale, že nevolí menší zlo. A to je smutné. Na jednu stranu to chápu, žil jsem tu několik let a nahlédl do českého politického prostředí, jako novinář jsem informoval o řadě korupčních kauz. Tehdy jsem pochopil, že Česká republika je velmi zkorumpovaná země. Co mě ale v současnosti znepokojuje nejvíc, to je Váš současný prezident, jeho výroky i politické jednání nejen ve věcech vnitřní státní politiky, ale i na mezinárodním poli. Za znepokojivé považuji především jeho postoje vůči Rusku, které Vaši zemi kdysi velmi brutálně napadlo, znásilnilo ji, a více než čtyřicet let ji okupovalo. Znepokojivá je i jeho obhajoba kroků, kterých se Rusko dopustilo a stále dopouští na Ukrajině. Je to jednoznačně proruský prezident, a to je třicet let po pádu komunismu zkrátka znepokojivé.
Knihu vydala nakladatelství Argo / Dokořán.
