Sofoklés: Élektra. Inscenace, která díky překladu i hercům hřmí a rezonuje dneškem

Élektra, dcera řeckého vojevůdce Agamemnóna a sestra Oresta, čeká na bratrův návrat, aby dosáhla vytoužené pomsty. Před branami paláce mluví ke shromáždění žen proti matce Klytaimnéstře a jejímu milenci Aigisthovi, vrahům svého otce. Její příběh, završující krvavou historii rodu Átreovců, inspiroval řadu tvůrců. Emoce se nemění, činy jsou ale v různých etapách různě hodnoceny. A Sofoklovo drama zneklidňuje aktuálními otázkami oprávněnosti zamezení násilí násilím a docílení tak spravedlnosti.

Inscenace Élektra v Divadle v Dlouhé. Petra Špalková, Klára Sedláčková-Oltová|foto:Martin Špelda

Divadelní i rozhlasová inscenace vycházela z překladu, který podřizuje verš významu a mluvenosti, ne naopak. Velký podíl na jeho vzniku měli dramaturg Štěpán Otčenášek a především režisérka Hana Burešová. Na základě doslovného, věcného překladu klasické filoložky Aleny Sarkissian a dalších dostupných překladů českých, slovenských i anglických postupně vytvořila svou verzi pro současného diváka.

Inscenace Élektra v Divadle v Dlouhé. Pavel Neškudla|foto:Martin Špelda, Divadlo v Dlouhé

Hudba Aleše Březiny a zdařilý zvukový design Pavla Ridoška podtrhují další rozměr textu. Hudba jsou spíše zvuky než melodie a vytváří je sami herci, kteří jsou všichni stále na scéně. Děj významotvorně doprovázejí na různé nástroje, od elektrického piana a kytary až po zvony, tympány či sklenice. Březinova hudba byla pro temnou a tragédií nasáklou atmosféru určující. Dotvářejí ji zvukové plochy – skřípání, kapání, břinkání, vrzání – a rytmus, který svým promluvám podstatně dodávají i voicebandy chóru. Chór tu je nejen hlasem lidu. Tři ženy váží pro a proti, komentují Élektřiny hnutí mysli.

Inscenace Élektra v Divadle v Dlouhé. Jan Vondráček|foto:Martin Špelda, Divadlo v Dlouhé

„Příběh Élektry, dcery krále Agamemnóna a jeho ženy Klytaiméstry, zpracovali všichni tři klasičtí řečtí autoři (Aischylos, Sofoklés, Eurípidés), každý po svém. Vybrali jsme si Sofoklovu verzi, která je kompozičně nejlepší, výborně vystavěná a maximálně dramaticky účinná. Je velmi koncentrovaná, odehrává se celá během jednoho dne. Sofoklés rád staví hlavní postavy do kontrastu a činí tak i v Élektře. Svou pravdu má i Chrysothemis, která mocné neprovokuje a chová se tedy jako většina lidí, také Klytaiméstra má pro vraždu manžela své důvody. Élektra tudíž není jediná představitelka správného postoje. Sofoklés pokládá věčné otázky, co ještě snést a kdy už je nezbytné se bouřit. Trochu ovšem rozporujeme jeho jednoznačné vyznění, že splnění povinnosti a obnovení řádu i za cenu matkovraždy je správné.“ říká dramaturg Štěpán Otčenášek.

Inscenace Élektra v Divadle v Dlouhé. Petra Špalková, Eva Hacurová|foto:Martin Špelda, Divadlo v Dlouhé

Inscenace antického dramatu působí zcela současně, aniž by se ve snaze o aktualizaci uchylovala k prvoplánovým konkretizacím. Intenzita oceňované divadelní inscenace se povedla přenést do rozhlasu, díky překladu a hercům i zde může hřmět a velmi rezonovat dneškem.