Smějící se bestie Hannah Arendtová a banalita zla
Petr Šourek v těchto filozofických Reflexích hovoří s arendtologem Milanem Hanyšem, který působí v Masarykově ústavu Akademie věd. Společně zkoumají, kde se vzala a co znamená „banalita zla“.
Hannah Arendtová odmítala, že by kdy byla přijata mezi filozofy. Měla pro to své, filozofické důvody. Určitě by také našla pádný důvod, proč si nezaslouží, abychom ji přijali mezi „smějící se bestie”; vždyť se nikdy necítila svázána žádným národním, třídním nebo stavovským společenstvím.
Přesto si troufáme tvrdit, že Hannah Arendtová byla filozofka a navíc smějící se bestie. Jaké pro to máme důvody? Poslechněte si audio.
Banalita zla se zrodila v soukromé korespondenci Hannah Arendtové s Karlem Jaspersem. Na veřejnost se dostala při procesu s nacistickým zločincem Eichmannem a vyvolala globální politickou rozepři. Hannah Arendtová pak zůstala banalitě zla věrná až do poslední knížky, kterou už nedopsala.
Banalita zla není ani jasně vymezený pojem, ani pouhý slogan. Je to úvaha, myšlenkový strategém, filozofický postřeh, o kterém stojí za to přemýšlet. A o to také Hannah Arendtové šlo: abychom přemýšleli o tom, co děláme.
Nejposlouchanější
-
Naše, Sladká, Klepy a další povídky Barbory Hrínové
-
Michel Houellebecq: Podvolení. Francie blízké budoucnosti a příběh o hledání víry, lásky a hranic
-
Michel Houellebecq: Mapa a území. Příběh fotografa, který hledá nové způsoby uměleckého vyjádření
-
Hans Magnus Enzensberger: Čechy u moře. Fiktivní výlet do budoucnosti Evropy roku 2006
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.