Smějící se bestie Hannah Arendtová a banalita zla

Hannah Arendtová odmítala, že by kdy byla přijata mezi filozofy. Měla pro to své, filozofické důvody. Určitě by také našla pádný důvod, proč si nezaslouží, abychom ji přijali mezi „smějící se bestie”; vždyť se nikdy necítila svázána žádným národním, třídním nebo stavovským společenstvím.

Přesto si troufáme tvrdit, že Hannah Arendtová byla filozofka a navíc smějící se bestie. Jaké pro to máme důvody? Poslechněte si audio.

Banalita zla se zrodila v soukromé korespondenci Hannah Arendtové s Karlem Jaspersem. Na veřejnost se dostala při procesu s nacistickým zločincem Eichmannem a vyvolala globální politickou rozepři. Hannah Arendtová pak zůstala banalitě zla věrná až do poslední knížky, kterou už nedopsala.

Banalita zla není ani jasně vymezený pojem, ani pouhý slogan. Je to úvaha, myšlenkový strategém, filozofický postřeh, o kterém stojí za to přemýšlet. A o to také Hannah Arendtové šlo: abychom přemýšleli o tom, co děláme.