Skutečný horor lidského srdce. Daniel Špinar vytvořil obraz člověka, který ztrácí sám sebe
Činohra Národního divadla uvádí dramatizaci románu Netrpělivost srdce Stefana Zweiga. Daniel Špinar o něm říká, že ho silně zasáhl v době jeho dospívání. Jako ústřední téma vnímá potřebu otevřenosti, nesmlouvavosti a důvěřovat svým instinktům.
Vše začalo jedním neobratným gestem poručíka od hulánů Antona Hofmillera, který v domě pána z Kekesfalvy požádal o tanec jeho dceru, o níž ale netušil, že je na nohou zmrzačená a že není schopna chůze. Ve chvíli, kdy se tuto trapnou epizodu pokusí urovnat, začne se zaplétat do soucitných gest a u dívky tak vyvolá plané naděje na lásku.
Stefan Zweig je v tomto románu výborným vypravěčem i psychologem, promýšlí jen těžko zodpověditelné problémy lidských vztahů, lásky, odvahy, viny a svědomí. Daniel Špinar se ve své dramatizaci držel motta, které Stefan Zweig vetkl do záhlaví svého románu, a to, že soucit je dvojí, sentimentální a nesentimentální.
Jeden z nich je falešný. Společnost se třeba přetvařuje a předstírá, že se musí pomáhat hendikepovaným lidem, ale přitom je jí to zároveň nepříjemné. Já si myslím, že důležitý je soucit, který je reálný, který člověk skutečně cítí. A pak to přirozeně vycítí i hendikepovaní lidé, což je případ i románu Stefana Zweiga a tedy i postav naší inscenace.
Daniel Špinar
Soucitného hříchu se na chromé dívce Editě dopouští i její sestřenice Ilona, kterou v inscenaci hraje Jana Stryková.
Ilona je sice členem rodiny, kterou zasáhla určitá tragédie, ale ona sama si od této tragédie pokouší držet odstup. Na jednu stranu se jí daří udržet si svůj svět a důstojnost, ale na straně druhé chce pomoci své sestřenici, a tak se do rodinných problémů více zamotává.
Jana Stryková
Stefan Zweig zasadil své jediné románové dílo do posádkového pohraničního města těsně před 1. světovou válkou. Jakou tyto dějinné souvislosti hrají v inscenaci roli, vysvětlil dramaturg Jan Tošovský.
Ta doba dává naší inscenaci určitý kolorit. Mám pocit, že tu dobu před první světovou válkou vnímáme jako období krásného, klidného a pomalu plynoucího času.
Jan Tošovský
Co do výpravy, je inscenace Netrpělivost srdce minimalistická. Scénograf Andrej Ďurík a režisér Daniel Špinar koncertují jevištní akci do tří obrovských pokojů bez zbytečných dekorací, které se před zrakem publika proměňují pomocí točny. To umožňuje rychlé proměny mezi výstupy, ve kterých se setkáváme s hlavními postavami a jejich osobními tragédiemi.
