Skleněné dny na Vltavě

23. duben 2012
02604195.jpeg

Do posledního dubnového týdnu do vltavského vysílání připravujeme třicet pořadů o skle a sklářství, oboru s nesmírnou tradicí, jehož technické a technologické základy jsou světovým kulturním dědictvím, a který představuje velmi specifický fenomén právě v Česku.

„Všechno začíná u sklářského kmene, což je surovina, která se skládá z několika ingrediencí: sody, potaše, vápence a dalších surovin, které se přímo v huti míchají a jejichž přesné dávkování je zároveň sklářským tajemstvím. Sklářský kmen se do sklářských pecí nakládá zhruba kolem třetí hodiny odpoledne, přes celou noc probíhá tavení a kolem šesté hodiny ranní je sklovina připravena k nabírání a práci. Pak se udržuje přes den v požadované teplotě – ráno se začíná s malými výrobky, kalíšky, sklenkami, později, když je sklovina více konzistentní, se mohou dělat větší kusy, vázy a podobně“ řekla Hana Wollerová, naše průvodkyně v karlovarské sklárně, kde jsme s Milenou M. Marešovou natáčeli reportážní pořady programový projekt Skleněné dny na Vltavě.

02604197.jpeg

Sklo, fáze jeho zrodu a jeho podoby, včetně těch uměleckých, budeme reflektovat ve všech žánrech naší stanice. Sklo a příběhy s ním spojené se stanou obsahem našich publicistických a dokumentárních pořadů. Do Skleněných dnů zařazujeme úvahu Josefa Kaplického Sklo, povídkový fragment z nedokončeného románu Mariánská huť Z. M. Kuděje, Haškova bohémského druha, akustickou symfonii věnovanou sklářské tradici Lenky Morávkové Sklo vyteklo z prasklé vany nebo Stránky na dobrou noc sestavené z pohádek a pověstí o sklářích a o skle. V předpremiéře cyklu Minutové hry uvedeme minutovou hru Kateřiny Rathouské s názvem Skleněné peklo, připomeneme slavný polský muzikál Na skle malované, Ivan Ruml bude komentovat operní skleněné střípky, v hudebních pořadech uslyšíte skladby pro skleněné nástroje včetně skleniček a skleněných číší.Leitmotivem Skleněných dnů bude český vklad do dějin sklářství.

02604168_0.jpeg

Některé české vrcholy v dějinách sklaUž ve 14. století bylo české technické sklo, destilační křivule, zkumavky a baňky pro lékaře, apatykáře, mastičkáře a alchymisty velmi žádáno v celé Evropě. Typickým výrobkem českých středověkých skláren štíhlé číše flétnovitého tvaru z čirého špinavě křišťálového nebo nazelenalého lesního skla, zdobenou obvykle perličkovými nálepy… Ve skle se angažoval i císař Rudolf II., který objednal v Benátkách velkou kolekci barevného skla, která měla sloužit jako předloha pro domácí výrobce. Také Petr Vok z Rožmberka má svou „skleněnou zásluhu“, nedaleko Rožmberku založil sklárnu, kde se pokoušel vyrábět barevné sklo v benátském stylu. Dochovala se jeho vlastnoruční kresba návrhu jemné nápojové číše na víno v jednoduchém italském stylu.Ryté a broušené křišťálové sklo českého stylu se stalo na přelomu století 17.a 18. tak populární, že sami muránští skláři se je snažili napodobit. O výrobě zářivě lesklého křišťálového skla napsal Bohuslav Balbín v roce 1679: „Některé sklárny dělají sklo tak průhledné, čisté a subtilní, že se prodává do císařství a celé Germánie…“

02604196.jpeg

Po stopách šumavského sklaV čase Pátečního večera rozhlasová kompozice rozhovorů, literatury a hudby posluchače zavede po stopách šumavského skla na místa sklářské historie, která proslavila umění českých sklářů daleko za hranicemi království. Pořad připravil Jan Tůma, z jeho scénáře vybírám:„Šumavský prales se svými močály dokázal dlouhou dobu ukrývat své nerostné bohatství. Patrně to byli Keltové, kteří tu objevili železnou rudu na Železnorudsku a poté i zlato v Otavě a jejich přítocích Ostružné, Losenickém potoku. Potřeba zlata a stříbra na počátku 14.století v době vlády Jana Lucemburského vedla ke zvýšenému úsilí při hledání nových ložisek drahých kovů. Rýžoviště však nesplňovala očekávání, postupně byla opouštěna a tak byli povolání horníci, kteří otevřením zlatonosných dolů pod královskou patronací založili slávu hornických obcí jako byl Rejštejn, Kašperské Hory, Hory Matky Boží, Hartmanice a další. Práce zlatokopů v nitru Královského hvozdu přinesla ještě jeden užitek – odhalila značné zásoby křemene, vápenců, tuhy, pyritů, síranu, prostě surovin, které – kromě dřeva nezbytného pro vytápění skelných hutí a pro výrobu potaše - byly základní podmínkou výroby skla.“V srdci Šumavy se tak zrodilo skleněné království, které po staletí patřilo do této zádumčivé krajiny stejně jako zlatokopectví a dávno před tím i keltské osídlení…Za každým kusem skla, se kterým se dnes na Šumavě potkáte je jméno, příběh, fortel, který ze šumavského skla udělal špičkový exportní artikl.Během dlouhé historie se charakter produkce měnil od pateříků (korálky do růžence), tabulového a zrcadlového skla až k luxusním kusům dutého skla, které v očích znalců byly srovnatelné se slavným sklem benátským.

02604198.jpeg

Od trakaře do Metropolitní opery Sklářská proslulost Kamenického Šenova má svou předehru. Obchodník z Kamenického Šenova Georg Franz Kreybich, drží světový rekord v nepopulární disciplíně: v 17. století projel polovinu Evropy s trakařem, na němž rozvážel sklo. Cesty, na jejichž konci si nakoupil koňské potahy, popsal v deníku.Po polovině 19. století se v Čechách v oboru rytého skla objevují historizující kompozice v renesančním stylu, jejichž průkopníkem se stal vídeňský obchodník Ludwig Lobmeyr. V Kamenickém Šenově založil vlastní rafinační závod. Vídeňská ornamentika, šířená též školami v Boru a Kamenickém Šenově, vtiskla na dlouho své rysy malovanému i rytému dekoru českého skla. Vídeňský secesní styl, jehož tvary převládly v Lobmeyerově produkci, má svůj zvláštní ráz. Je kultivovaný, uměřený a zdrženlivý ve tvaru i barvě, nezapírá tradici křišťálu. Má sklon k plošné ornamentalizaci. Ve 30. letech pro Lobmeyera navrhl stolní soubor architekt Adolf Loos.Po 2. světové válce Lobmeyer navrhl lustry pro metropolitní operu v New Yorku. Po roce 1990 firma získala v rámci restituce zpět svou provozovnu v Kamenickém Šenově. Další informace o sklářském se rodu dovíte ve středečním Historickém klub Elišky Závodné a Jiřího Kamena. Do Kamenického Šenova se vypravíme znovu v sobotu a připomene si založení Odborné škole kreslení a modelování, první sklářské školy tohoto typu v Evropě (1856).

00893283.jpeg

Sklo králů a král skla - Moser V březnu 1857 si čtyřiadvacetiletý Ludwig Moser pronajal prostory v domě Město Výmar na Zámeckém vrchu v Karlových Varech. Zařídil si tam ryteckou dílnu a obchod se sklem. Dnes, po sto padesáti pěti letech, má značka Moser pořád vynikající zvuk. Ludwig Moser byl rytcem skla, ale pravým důvodem hvězdné kariéry firmy byl jeho organizační a obchodní talent, vytříbený vkus a také ctižádost. Sklárna, od roku 1893 s vlastní surovinovou základnou, brzy zaujala významné postavení mezi českými podniky a především její luxusní stolní nápojové a dekorativní sklo, preferující klasické tvary získalo své příznivce v cizině. Základ úspěchu spočíval v kvalitní křišťálové a barevné surovině náročně zpracované brusem nebo rytinou. Její specialitou se stal také leptaný a zlacený ornamentální dekor, tzv. oroplastika.Mezi proslulé výrobky patřila kolekce obřích křišťálových číší. „Ve sklárně se pracuje tradiční metodou, výroba je ruční, stejná, jako byla před sto padesáti lety? Znají dnešní mistři všechny postupy, mají zavedené předpisy?“, zeptala se sklářského mistra Zdeňka Drobného Milena M. Marešová ve sklárně Moser. „To zdaleka ne. Způsoby a výrobní postupy se předávaly jako cenné dědictví z otců na syny. Staří sklářští mistři si uchovávali svá tajemství a teprve, když huť opouštěli, předávali je svým následníkům. Dnes, když se pokoušíme vyrobit některou repliku – třeba vázu s lepenými květy – trvá klidně i dva až tři týdny, než přijdeme na to, jak je to vůbec možné udělat a jak to odpovídá někdejším praktikám.“Pro Skleněné dny Milena M. Marešová natočila v Karlových Varech dva pořady. Setkala se i s návrhářem a designérem Lukášem Jabůrkem. „Žádná jiná sklárna na světě nevyrábí sklo v tak široké barevné škále. A co se týče ruční výroby, ta je cenná i při opracovávání výrobku, že se ručně brousí a leští, bez pomoci kyselin – konečná podoba je pak jiskrnější a hrany ostřejší.“

02604676.jpeg

Svět skleněných plastik Určitou osou skleněných dnů ve vltavském vysílání vytvoří pět desetiminutových medailonků českých sklářských umělců nazvaných Metamorfózy ohněm, které připravil Jan Tůma. Od 23. do 27.dubna se postupně budeme věnovat minimalismu Pavla Trnky, sklu a architektuře v pojetí Dany Zámečníkové, skleněné cestě mezi přírodou a živly Světlany Svatošové, příběhem Příběh skleněné skříně Aleny Matějkové a hledání Františka Janáka. Na medailonky naváže nedělní živé vysílání Telefonotéky se sklářským výtvarníkem a profesorem VŠUP Mariánem Karlem a výtvarnicí a pedagožkou Dana Zámečníkovou. Dokumentární pořady Karla Oujezdského s výraznými osobnostmi české plastiky, s Vladimírem Kopeckým v čase středečního Radiodokumentu („Ze skla sedřu kůži až na krev…“), Václavem Ciglerem v sobotu (Cesty za světlem, prostorem a člověkem) a Stanislavem Libenským a Jaroslavou Brychtovou v neděli (Svět skleněných plastik) představují vrcholy vltavských Skleněných dnů.

Skleněný dům - Vila TugendhatPo rozsáhlé rekonstrukci byla nedávno v Brně otevřena jedna z nejslavnějších funkcionalistických staveb u nás, zapsaná na seznamu UNESCO – Vila Tugendhat, postavená v letech 1929-1930 německým architektem Ludwigem Mies van der Rohe. Sobotní Víkendová příloha stanice Vltava se v pořadech brněnské redaktorky Olgy Jeřábkové bude věnovat vile Tugendhat. Světově proslulá stavba je unikátní nejen svým architektonickým řešením a technickým zázemím, ale také svojí pohnutou historií, do níž nahlédneme v pořadu Místo na kopci s arch. Janem Sapákem. V pořadu Forma, funkce a souvislostí se nad obdobím funkcionalismu a filosofií bydlení ve vile zamýšlejí historikové umění Jiří Kroupa a Dagmar Černoušková; novodobou historii připomene rozhovor s Danielou Hammer-Tugendhatovou, nejmladší dcerou stavebníků a jejím manželem Ivo Hammerem, historikem umění a restaurátorem, který jako šéf mezinárodního poradního sboru na rekonstrukci dohlížel. Zazní i zvuk původního klavíru, který se ve vile dochoval. Na procházku vilou se vydáme s její ředitelkou Ivetou Černou v pásmu Rytmus prostoru a s muzikologem a hudebním skladatelem Milošem Štědroněm odpovíme na otázku Čím zněla doba a nahlédneme do hudebního Brna konce třicátých let minulého století. Uslyšíme ukázky z děl Ervína Schulhoffa, Václava a Vítězslavy Kaprálových, Bohuslava Martinů, Jaroslava Ježka.

02604678.jpeg