Skleněná harmonika – nástroj opředený pověrami a tajemstvím

03189426.jpeg

Jiskřivě pohádkový zvuk skla se v hudbě začal pravidelně objevovat ve druhé polovině 18. století společně s novým vynálezem – skleněnou harmonikou. Vzácný exemplář hudebního nástroje je k vidění v Českém muzeu hudby.

Něžný, pronikavý zvuk, který lidem kdysi připomínal zpěvy andělů. Takový dokáže vykouzlit jen skleněná harmonika. Byla to právě kouzelná, snad až pohádková barva zvuku, kterou skleněná harmonika ve své době ohromovala a inspirovala. Neobvyklý nástroj, ke kterému se váže řada pověr, zkonstruoval americký diplomat, jak vysvětluje kurátorka Českého Muzea hudby Tereza Berdychová: „Je to vylepšené řešení hry na skleničky naplněné vodou. Skleněnou harmoniku vynalezl někdy kolem roku 1760 americký státník a fyzik Benjamin Franklin.“

Skleněná harmonika měla své předchůdce – sklenice různě naplněné vodou. Ty se rozeznívaly pohybem mokrých, navlhčených rukou po jejich horním obvodu. Skleněnou harfu, jak se sklenicím s vodou nejčastěji říká, poprvé dokládají prameny ze šestnáctého století. Je ale živá dodnes, nejčastěji zní v hospodách, cirkusech a také varieté. Slyšet ji čas od času můžeme i v ulicích staré Prahy, například před Obecním domem nebo na Karlově mostě.

Skleněná harmonika se vyvinula ze skleněné harfy

Propracovanější, konstrukčně důmyslnější nástroj ale vypadá jinak: „Je to soubor různě velikých skleněných misek, které jsou navlečené na tyči. Tou se otáčí a hráč na misky hraje prsty navlhčenými vodou. Tón je dán velikostí misky a tloušťkou okraje,“ vysvětluje Tereza Berdychová. Skleněné harmoniky se od sebe lišily, každá měla mimo jiné jiný tónový rozsah: podle počtu skleněných misek, těch může být mezi 25 a 50.

Na harmoniku, která je vystavena v Českém muzeu hudby, je možné zahrát celkem 39 tónů, jak upřesňuje kurátor sbírky hudebních nástrojů Českého muzea hudby Jan Kříženecký: „Rozsah je něco přes tři oktávy, je sestaven z červených misek představujících celé tóny a bílých misek pro hru půltónů.“

V 18. století, v době největšího rozkvětu nástroje, vzniklo přes 400 skladeb pro skleněnou harmoniku: „K nejvýznamnějším skladatelům, kteří se těmito kompozicemi zabývali, patřil mimo jiné Carl Philipp Emanuel Bach, Ludwig van Beethoven, ale i vynálezce Benjamin Franklin a další,“ vyjmenovává Tereza Berdychová.

Nástroj způsobuje šílenství, varoval tisk

03189427.jpeg

Skleněná harmonika byla už záhy po svém vzniku opředena řadou pověr. Jedna z nich – ta nejznámější paradoxně podle kurátorky Berdychové vedla k vylepšení nástroje, ke vzniku klávesové skleněné harmoniky: „V dobovém tisku se objevily zprávy, že dlouhodobý kontakt s třením misek a vibrace způsobují postupné šílení mysli. Výrobci opatřili harmoniku klávesami. Později vyšlo najevo, že za zprávou v novinách možná stáli sami nástrojáři, protože si chtěli složitějším nástrojem získat víc peněz – jeho stavba byla nákladnější.“

Klávesová skleněná harmonika se neujala, torzo jednoho takového nástroje je k vidění ve Vídni. Autor harmoniky, kterou vystavuje České muzeum hudby, je neznámý. Pravděpodobně ale vznikla v severních Čechách. Právě Čechy byly totiž s výrobou skleněných harmonik spojovány od počátku díky zdejším sklářským dílnám. Skleněná harmonika, která zdobí expozici Českého muzea hudby, přitahuje řady návštěvníků a vzbuzuje v nich nadšený zájem. Do Prahy se na ni podle Jana Kříženeckého jezdí dívat dokonce i badatelé ze západní Evropy: „Například z Francie, kde je nástroj dodnes oblíben a má tam velkou tradici.“