Šíleného hedvábníka Ziku Aschera poznají konečně i Češi. Na svých šátcích spolupracoval i s Matissem

Psal se rok 2011 a v pražském Uměleckoprůmyslovém museu zrovna probíhala výstava Glamour, mapující proměny luxusního odívání za posledních padesát let. Na vrátnici tehdy dorazila starší dáma. Nechala si zavolat kurátorku výstavy, odbornici na textil a módu Konstantinu Hlaváčkovou, a lámanou češtinou se jí zeptala, jestli nechce v Praze uspořádat výstavu o hedvábníkovi Ziku Ascherovi. Onou dámou byla Zikova neteř Petra Tonder, dcera Zikovy sestry Jiřiny a pilota RAF Ivo Tondera. Tak začala cesta k jeho první retrospektivě u nás.

Ascher se proslavil tím, že se nebál ke spolupráci oslovit nejslavnější dobové umělce, jejichž motivy pak na textil přetiskl v perfektní kvalitě.|foto: Uměleckoprůmyslové museum v Praze

Ačkoliv muzeum žádné kusy vyrobené z jeho látek nevlastnilo, paní Hlaváčková souhlasila. Záhy se vydala na několikaleté pátrání po práci i životě rodiny Ascherů, jež nyní završila výstava pojmenovaná Šílený hedvábník. Zika & Lída Ascher: Textil a móda. Konstantina Hlaváčková přišla hovořit o výstavě do ArtCafé spolu s ředitelkou Uměleckoprůmyslového musea Helenou Koenigsmarkovou.

Šíleně rychlý Ascher neztrácel čas

Zikmund Zika Ascher (1910-1992) pocházel z hedvábnické rodiny a svůj obchod s látkami si spolu s bratrem Josefem otevřel jen krátce po svých dvacátých narozeninách. „Pro mě bylo záhadou, jak to mohl zvládnout. Vypracoval se velmi rychle a zároveň s tím rozvíjel kariéru špičkového sportovce,“ poukazuje Konstantina Hlaváčková na jeho dráhu šíleně rychlého reprezentačního lyžaře, která také dala název výstavě. „Myslím si, že hlavní břímě vedení obchodu bylo na jeho bratru Josefovi, nicméně Zika zvládal obojí. Oba hodně cestovali, jezdili do Paříže vybírat látky, zkrátka neztráceli čas,“ usmívá se.

Před druhou světovou válkou se Zika Ascher s manželkou uchýlil do Londýna, kde začala jeho hvězdná kariéra. Ascher se proslavil nejen tím, že se nebál ke spolupráci oslovit nejslavnější dobové umělce Henriho Matisse, Henryho Moora, Jeana Cocteau nebo Alexandera Caldera, jejichž motivy pak na textil přetisknul v perfektní kvalitě. Dokázal také pracovat s dosud nevídanou barevností a zcela novátorsky kombinoval materiály. Díky tomu si získal pozornost všech velkých módních domů – z jeho látek šili u Diora, Yves Saint Laurenta nebo Piera Cardina. V šedesátých letech se pak modely z jeho látek běžně objevovaly na mnoha titulních stranách různých mutací časopisu Vogue.

Za vším hledej ženu

I v případě Ziky Aschera platí rčení, že za vším je třeba hledat ženu. Jak připomínají Konstantina Hlaváčková s Helenou Koenigsmarkovou, byla to právě Lída, kdo v době, kdy Zika v Anglii rukoval do armády, na přání svého muže načrtla několik vzorů a zanesla je někdejšímu špičkovému návrháři Edwardu Molyneaux.

Lída se Zikou v kanceláři ve Wigmore Street nad návrhy látek, 1946|foto: Ascher Family Archive

„Na začátku britské kariéry stálo všechno na Lídě. Byla to velmi šarmantní dáma, měla vystudovanou obchodní školu a uměla jazyky, v Londýně psala první obchodní dopisy. Žádnou uměleckou školou ale neprošla,“ popisuje kurátorka Hlaváčková. Návrhář Molyneaux přesto její návrhy přijal. Na tento první úspěch pak Zika po propuštění z armády navázal zmíněnou spoluprací s Henry Moorem a dalšími umělci. Velká kariéra byla na světě.

Slavné šátky z celého světa k vidění v Praze

Pražské výstavě velmi fandil i syn Ziky a Lídy Ascherových Peter, s nímž se Konstantina Hlaváčková sešla v Americe. Z jeho sídla v New Hampshire si mohlo Uměleckoprůmyslové museum zapůjčit šátky. Deset modelů poskytlo londýnské Victoria & Albert Museum, kterému Ascher po retrospektivě v roce 1987 věnoval řadu kusů. Ascherova práce do Prahy putovala také z Manchesteru. „Rádi bychom si půjčovali dál, ale je to strašně drahé,“ konstatují dámy z Uměleckoprůmyslového musea.

K výstavě vyjde ve spolupráci s nakladatelstvím Slovart obsáhlá kniha, s jejíž distribucí se počítá i na britském a americkém trhu. Pražskou přehlídkou by muzeum rádo představilo talent a odvahu rodiny Ascherových širokému publiku - i návštěvníkům, kteří by jinak na výstavu o textilu nedorazili. I proto si Helena Koenigsmarková cení, že se na výstavu podařilo z francouzského Musée Matisse zapůjčit originální práce právě od Henriho Matisse. „Po spoustě zajímavých lidí, kteří před válkou odešli do zahraničí, se tu podařilo dokonale zamazat stopy. Výstavu proto vnímáme i jako rehabilitaci Zikova jména,“ uzavírá Koenigsmarková.

Zde si můžete poslechnout celé ArtCafé s hudebním výběrem Michala Pařízka: