Síla estetiky

Frederic Spotts věnoval své dílo "síle estetiky", díky níž je možné vyznačit a uplatnit světovládné představy. Hlavní postavou, jíž se autor zabývá, je Adolf Hitler, člověk, jehož jméno patří ve dvacátém století k jednoznačně nejobávanějším.

I když je z mládí Adolfa Hitlera známá epizoda o nezdařilých malířských pokusech i jeho nesnášenlivost malířského diletanta, který je přesvědčený o svém nadání, Frederic Spotts pojal tento fakt jako počáteční mechanismus, který pokračoval a rozvíjel se po celý Hitlerův život. Ve své knize autor dokládá, jak rád a často megalomanský diktátor zaváděl řeč na oblast umění a kultury. "S hořkou ironií lamentuje, že on, muž pokorně oddaný umění, musel být vybrán samotným osudem, aby vedl nejtěžší ze všech válek za tuto Říši. Že Adolf Hitler byl nejen 'architektem' monumentální 'třetí říše', ale také likvidátorem umělecké kritiky, regulátorem ducha umělců, geniálním manipulátorem lidské mysli a projektantem provázaných celků, jejichž cílem bylo nejen ohromit, ale i předvést výlučnost a sílu, je zřejmé z kapitol, v nichž je rozveden a prozkoumán diktátorův vztah k umění divadelnímu i výtvarnému, k rétorice (Umělec jako politik) , ale také k oživování dávných germánských mýtů (Umělec destrukce) . Detailní rozbor diktátorových představ dokazuje, že byl zastáncem nejen tradičních hodnot (Dokonalý Wagnerovec) , ale že také dokázal využít a uplatnit nejmodernější prostředky: "Projekty dálnice a Volkswagen byly nejnázornějšími příklady, jak diktátor zkombinoval estetiku, technologii, sociální inženýrství a politickou vizi s rozhodnutím zanechat svoji osobní pečeť na odiv celému světu. Jak dálnice, tak automobil měly ve vrcholné míře představovat materiální odkaz, který bude přežívat ještě dlouho po jeho smrti. Dosáhnout nesmrtelnosti v čase svými monumenty bylo tím, o co stále horlivěji usiloval."

Frederic Spotts ve svém díle poutavou formou nastínil, že monumentalita v uměleckém projevu, především v oficiálně uznávané a propagované architektonické tvorbě, v sochařství a ve výtvarném umění, tvořená podle dávných egyptských, řeckých a římských vzorů, je významnou estetickou kategorií a zároveň zřejmým prvkem, podle kterého lze rozeznat stupeň ovládnutí daného prostoru. Je zdaleka viditelným znakem podmaněného místa, ukázkou moci i slávy, touhy po dosažení nesmrtelnosti. Je vertikálou, po níž se "vládce" dostává do blízkosti nebes, bohů, neomezené síly. Má být zaklínadlem i branou na cestě k věčnosti. Tragickou variantu velkolepých představ, jež úzkou hranicí přechází v nebezpečné velikášství, rozehrál právě katastrofální příběh jedné etapy dvacátého století, příběh člověka, díky němuž bylo zmařeno množství lidských životů i kulturních hodnot, přestože jeho propagovaným celoživotním zájmem bylo ve zdrcující míře vytváření kulturních monumentů.

Frederic Spotts, Hitler a síla estetiky, Epocha, Praha 2007, překlad: Ivan Brož, str. 448.