Sidestepper: Supernatural Love
Britský producent Richard Blair aka Sidestepper patří k průkopníkům snoubení latinskoamerických stylů s elektronikou. Po dlouhých letech strávených v Kolumbii však došel k přesvědčení, že cumbia a salsa se v plné síle projeví spíš s podporou akustických nástrojů a na novém albu elektrobeaty výrazně ztlumil.
Znalcům asi není nutné dlouze vykládat o Blairově zásluze s uvedením elektrocumbie na globální taneční scénu, rovnou však zdůrazněme: nebýt produkce alba zpěvačky Toto la Momposiny, s latinsko-americkou hudbou by možná nikdy nepřišel do styku. S kolumbijskou divou se v roce 1992 setkali ve studiu Real World Petera Gabriela, kde Blair už tři roky působil. Gabriel mu dokonce nabídl pozici hlavního zvukového inženýra, Blair zasažený neznámými infekčními rytmy ale prestižní práci odmítl a odcestoval do Kolumbie. Prý na pár týdnů, nakonec zůstal tři roky a v hlavním městě Bogota produkoval alba místních hudebníků.
Po návratu do Londýna založil s kolumbijským zpěvákem a kytaristou Ivánem Benavidesem projekt Sidestepper. Zatímco bristolská elektronická scéna na čele s Massive Atack míchala drum´n´bass s dubem, reggae a funky, Sidestepper vytvářeli neméně dravý taneční mix elektroniky s Latinou. Přivedli na svět nový druh tanečního šílenství: elektrocumbii, kterou se za čas inspirovala mladá generace kolumbijských skupin.
Na albu Supernatural Love pracoval Blair šest let se skupinou kolumbijských hudebníků a zpěvačkou Erikou Mufioz. Název má zdůraznit jeho proměnu v elektroasketu. Trochu o novém směru ale pochyboval: „Věděl jsem, že se pohybuji na opravdu tenké hranici. Toužil jsem po jemnějším akustičtějším zvuku a zároveň nechtěl ztratit věrné fanoušky očekávající starého Sidesteppera.“
Poprvé ve své kariéře zpívající Blair to vyřešil kompromisem: flétny, perkuse, kalimba, kytary, bubny a sborové hlasy na africký nebo gospelový způsob podkresluje pouze decentní dub a basové linky vycházejí z analogového syntezátoru.
Nejposlouchanější
-
Máj. Geniální báseň Karla Hynka Máchy v jedinečném přednesu Rudolfa Hrušínského
-
Podoby přitažlivosti. Povídky Miloše Urbana, Hany Lundiakové, Kateřiny Rudčenkové a dalších autorů
-
Harper Lee: Jako zabít ptáčka. Tragický příběh černocha křivě obviněného ze znásilnění bílé dívky
-
S.d.Ch.: Můj vůz je před vraty. Hra o minulosti inspirovaná tragickým osudem prezidenta Háchy
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
