Sexuální tápání, ztřeštěné komedie i díla nejoriginálnějších světových filmařů. Vrcholí festival Prague Shorts

Jádro festivalového programu tvoří i letos dvě soutěžní sekce: mezinárodní soutěž krátkých filmů a soutěž o nejlepší český krátký hraný film uplynulého roku. V prestižním mezinárodním výběru se o cenu za nejlepší kraťas utká téměř dvacet snímků ze 17 zemí světa – například z Kanady, Ázerbájdžánu, Filipín, Austrálie, Jižní Koreje nebo Brazílie.

Letošní výběr představuje skutečně široký žánrový rozstřel. Od psychologického dramatu až po ztřeštěnou komedii.
Karel Spěšný

„Vybírali jsme především snímky, které nás bavily a připadaly nám chytré a formálně objevné. Snažíme se ukazovat, že film může mít neuvěřitelnou spoustu podob. To, co známe z kina nebo televize, většinou představuje klasičtější přístupy. Nás ale baví vypravěči, kteří se snaží vyprávět jinak, nově,“ říká programový ředitel festivalu Karel Spěšný.

Vzpěrač: Nejde ani o sport, ani o horu svalů. Jde o ambice

O Cenu za nejlepší zahraniční film se na Prague Shorts utká i Vzpěrač mladého ukrajinského režiséra Dmitrije Sobchuka. Absolvent Kyjevské národní univerzity divadla, filmu a televize natočil už během studia několik krátkých filmů, které získaly ocenění na mnoha festivalech. V tom posledním zachytil profesionálního vzpěrače Petra, který se připravuje na důležité závody. Před samotnou soutěží se ale dozví tragickou zprávu a musí učinit obtížné rozhodnutí.

Vnitřní konflikt pak z Petra ve snímku dělá víc než jen horu svalů: „Přestože název filmu ukazuje na sport, jde v něm o něco jiného. Mým hlavním tématem byly ambice. A kde jinde než ve sportu je můžete tak dobře zachytit, zanalyzovat? Sportovci jsou lidé, kteří obětují roky života, aby získali zlatou medaili. Všechno tomu přizpůsobí. Já jsem chtěl ale říct, že život člověka je důležitý tím, jak se prožívá, jak se žije. Hodnotu nezískává v momentě, kdy dosáhneme na zlatou medaili,“ řekl ke snímku jeho režisér Dmitri Sobchuk.

To nejlepší ze světa i z Česka

Kromě zahraničních filmařů ale na Prague Shorts soutěží i mladí čeští režiséři a režisérky. Do národní soutěžní sekce vybrali organizátoři nejsilnější pětici, kterou v ArtCafé okomentovala dramaturgyně festivalu Radka Weiserová: „Jedná se o tři filmy vzniklé v produkci FAMU a dva filmy vyrobené nezávisle v profesionálních produkcích. Patří mezi ně například snímek Jindřicha Havlíčka a Ondřeje Nováka Rekonstrukce, který má za sebou zajímavou festivalovou kariéru.“

Dále se do soutěže dostal film Nightshift Dužana Duonga, který vznikl v produkci televize Nova. Studentské filmy ve výběru reprezentují snímky Plus jeden ukrajinské režisérky Myro Klochko, Sto dvacet osm tisíc režiséra Ondřeje Erbana, a také jediná čistá komedie v sekci, snímek Cukr a sůl režiséra Adama Martince, který se s filmem zúčastnil soutěže na festivalu v San Sebastianu.

Třeskuté komedie i filmy zachycující první krůčky v oblasti sexu

Na Festivalu krátkých filmů ale neprobíhají jen soutěže. Promítá se i v řadě dalších sekcí, které nabízejí široce rozkročenou programovou dramaturgii. Výběr nejlepších krátkých komedií představuje sekce Místo jménem realita, sekce Sex pro začátečníky pak nabízí pohled na první sexuální zážitky. Podle Karla Spěšného v této programové řadě filmaři reflektují zážitky lidí, kteří získávají první zkušenosti v oblasti sexu.

„V této sekci je nejzajímavější pozorovat, co se děje, když mladí lidé točí o tom, co sami prožívají a hledají klíč k tomu, jak to nejlépe vyjádřit. Jejich filmy ukazují, že kinematografie může být zábavná a zároveň nehorázně přímočará a upřímná,“ dodává programový ředitel festivalu.

Prague Shorts je laboratoří filmových možností a postupů

Vedle divácky vděčných sekcí ale Prague Shorts nabízí i program pro náročnější diváky. Kromě klasičtějších forem kinematografie totiž zprostředkovává i nové formy audiovizuálního zážitku, a to především v sekci experimentálních filmů LABO.

„V této řadě diváci najdou filmy, které překračují hranice ve všech myslitelných smyslech slova. Najdete tu čistě vizuální básně, stejně jako film pracující se střílečkou z počítačové hry. Užít si ale můžete i divokou filmovou esej, která si dělá legraci z mediálního přežvýkávání reality, z obrazů zachycovaných industriálními kamerami nebo těmi, které zaplavují Google,“ vysvětlil Karel Spěšný.

Gabriel Abrantes a Ingmar Bergman: Filmaři, kteří se nebojí ničeho

Vedle nových filmových dimenzí ale festival nezapomněl ani na retrospektivně a monotematicky laděné sekce. V jedné z nich představil tvorbu portugalského režiséra Gabriela Abrantese, jehož poslední celovečerní snímek Diamantino, uvedený i na MFF Karlovy Vary, si vysloužil pověst nejzvláštnějšího filmu Cannes 2018: „Abrantes je filmař, který se vskutku nebojí ničeho. Je to velmi odvážný, dalo by se říct bezbřehý tvůrce, který kromě filmů dělá i audiovizuální projekty například pro galerie. Jeho filmy se těžko popisují, nejlépe ze všeho je asi vystihuje slovo bizarní,“ doplňuje Radka Weiserová.

Kromě Abrantese festival připomněl i stoleté výročí narození jednoho z nejvýznamnějších světových režisérů 20. století, Ingmara Bergmana. V sekci Bergman Revisited uvádí krátké filmy šesti švédských režisérů a režisérek, kteří různými přístupy reflektují Bergmanovu tvorbu. Objevil se mezi nimi například i snímek Scény z noci od Pernilly August, režisérky a herečky známé českým divákům z Bergmanovy klasiky Fanny a Alexander.

Kde všude organizátoři snímky vybírali? Co si myslí o současném stavu krátkometrážní tvorby u nás i v zahraničí? A jaké místo má mezi krátkými filmy virtuální realita? Poslechněte si záznam celého ArtCafé, kde hrála hudba od hvězd letošního berlínského festivalu CTM podle výběru Jonáše Kucharského.