Jako bychom se rozplynuli. Loučení s Irenou a Vojtěchem Havlovými v Sedmém nebi s Pavlem Klusákem

Hudba Vojtěcha Havla (1962-2024) a Ireny Havlové (1959-2025) měla od počátku originální, jedinečný styl: inspiraci minimalismem rozvíjeli skrze barokní violy da gamba, nástroje „Prahy magické“. Vytvářeli jemnou a zároveň radikální hudbu i pro řadu dalších nástrojů od klavíru a varhan až po indonéský gamelan. Aniž by o tom mluvili, těsně připoutávali svou tvorbu k duchovní cestě, ať už ji podněcoval hinduismus nebo evropská křesťanská mystika.

Pavel Klusák vybral do hodinového playlistu hudbu z jejich alb od prvních Háta H. (1990) a Malé modré nic (1991) až po poslední titul dua Four Hands (2024). Doprovodil je vlastní vzpomínkou na Irenu a Vojtěcha; v pořadu znějí i jejich vlastní hlasy a výpovědi. Současná česká hudba ztratila v Havlových jeden ze svých výrazných autorských hlasů, čím dál víc renomovaných jak v zahraničí, tak u mladých posluchačů.

„Každý člověk touží po tom, aby přesáhl sebe sama a zažil stav propojení s druhými - opuštění ega, zdvih k čemusi společnému. Tohle se dalo sledovat vždycky, když spolu hráli Vojtěch a Irena. To nebyl žádný duet, žádná konfrontace dvou osobností: bylo to splynutí dvou v jedno,“ říká o Ireně a Vojtěchovi autor pořadu.