Samuel Beckett: Vyhozený
„Vysoké ty schůdky nebyly. Počítal jsem stupně snad tisíckrát, jak cestou nahoru, tak cestou dolů, ale jejich počet se mi neuchoval v paměti. Nikdy jsem nevěděl, jestli se má říct jedna s nohou na chodníku, dvě s další nohou na prvním schodě a tak dál, anebo jestli se chodník nepočítá.“ Těmito slovy začíná povídka Samuela Becketta Vyhozený, kterou z překladu Marie Veselé pro rozhlas upravil Libor Magdoň.
Nositel Nobelovy ceny, irský prozaik a dramatik tradičně řazený mezi představitele absurdního divadla uveřejnil povídku v knize Novely a texty pro nic, která poprvé vyšla v roce 1955. Tři vyprávění – Vyhozený, Na uklidněnou a Konec a třináct krátkých textů – se blíží pojetí tzv. „nového románu“. Ukazují život člověka zachyceného absurdním dalekohledem soustředícím se na věci, jež obvykle pro jejich zdánlivou nedůležitost nevnímáme. Jako by z Beckettova vyprávění vypadlo všechno podstatné – kdo je hlavní hrdina, proč se chová právě tak, jak se chová, odkud odešel a kam jde – nic z toho se nedovíme. Zato se dovíme řadu zvláštně zneklidňujících detailů, o něž jsme možná ani nestáli.
Ostatně celá povídka končí takto: „Nevím, proč jsem ten příběh vykládal. Zrovna tak dobře jsem mohl vykládat jiný. Možná že jindy bych mohl vykládat jiný příběh. Kdo se dožije, uvidí, že jsou všecky stejné.“
Povídku Samuela Becketta Vyhozený natočili v ostravském studiu Českého rozhlasu mistr zvuku Hana Plecháčková, režisér Tomáš Jirman a herec ostravského Divadla Petra Bezruče Norbert Lichý.
Nejposlouchanější
-
Raymond Radiguet: Ďábel v těle. O skandální a nerovné lásce mladíka a vdané ženy
-
To jeli dva ve vlaku. Poslechněte si krátkou komedii Zdeňka Svěráka, který slaví 90 let
-
Imre Kertész: Člověk bez osudu. Svědectví malého chlapce o životě v nacistickém koncentračním táboře
-
Jiří Karásek: Muž, který zásadně mluvil pravdu. Hvězdně obsazená detektivní tragikomedie z roku 1965
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
