Sám ďábel by se rděl

11. říjen 2004

Sám ďábel by se rděl - pod tímto sugestivním názvem vydalo nakladatelství Akropolis koncem roku 2003 útlou knížku dopisů z koncentračního tábora, které částečně poslal a částečně propašoval své rodině lékař František Janouch. Jeho rodina pocházela z Kamenného Újezda u Českých Budějovic. Sám dr. Janouch se zapojil po okupaci do odboje ve skupině napojené na Julia Fučíka - účastnil se tisku a kolportování Rudého práva.

Po Fučíkově zatčení byli uvězněni další odbojáři, včetně Janoucha; stalo se to 21. ledna 1943. Z Pankráce byl odvezen do Osvětimi, dále byl v osvětimské pobočce Birkenau, v Mauthausenu a v pobočce koncentračního tábora Mauthausen, SS-pracovním táboře Loibl-Pass. Janouch zde pracoval jako lékař ve skupině bakteriologů, chemiků a přírodovědců. Jeho režim nebyl tak přísný, jako tomu bylo u jiných vězňů, neboť pracoval vědecky - na zhotovování živných půd pro bakterie. Proto mu směla rodina posílat korespondenci i balíčky s jídlem a ošacením. Několik dopisů do koncentračních táborů od rodiny se podařilo zachovat; z nich asi nejsugestivnější je jeden od osmileté dcerky Evy: dopisy směly mít maximálně 15 řádků a musely být psány německy. Malé děvče zde neumělou němčinou píše svému otci, že už umí téměř plavat, že má houpačku pro svou panenku a prosí ho, aby se brzy vrátil domů. "Posílám Ti milion pus," končí německy děvčátko, které svého otce oslovilo bizarní větou: "Mein lieber táto!"

Sám ďábel by se rděl

Kniha je silná svou autentičností: zachycuje obavy rodiny, když najednou přestaly dopisy od otce docházet, a následující úlevu, když se zase písemný kontakt obnovil. A na druhé straně dopisy otce popisují chod koncentráku, například o pracovním táboře Loibl-Pass lze rekonstruovat: "Režim v pracovním táboře byl velmi tvrdý. Vězňové museli denně pochodovat z tábora na stavbu tunelu. Budíček byl ve 4.30, snídaně 1/2 litru vodnaté polévky, mezi 6.00-12.00 hod. práce v tunelu, ve 12.00 dvacetiminutový pochod zpět do tábora, oběd 1 litr polévky z řepy s několika málo nahnilými bramborami, od 13.00 do 18.00 hodin práce v tunelu, 18.30-20.00 práce v táboře, 20.00 večeře - 1/3 chleba a plátek Wasserwurst" (což byl zřejmě vynález válečných úspor a technologií. Žádná encyklopedie ani slovník to nevysvětlují). Šance na přežití v koncentračních táborech Osvětim a Mauthausen byla samozřejmě podstatně horší než v táboře pracovním.

Celkem je v knize, kterou připravil autorův syn, shromážděno 24 dopisů od Františka Janoucha rodině. Ukazují další druh svědectví člověka, který prošel koncentračními tábory a dožil se osvobození. Známe již množství beletristických textů (od Arnošta Lustiga, Jiřího Roberta Picka, Jaroslava Putíka nebo třeba E. F. Buriana), řadu svědectví memoárových (jedním z nejhrůznějších je kniha Rudolfa Vrby Utekl jsem z Osvětimi); kniha Sám ďábel by se rděl patří mezi knihy epistolografické. Autor dopisů dr. František Janouch zahynul při autonehodě v roce 1965. Nešťastná událost ho připravila o úplnou realizaci snu, který měl v koncentráku v listopadu 1944 a o němž psal své ženě: "Již dávno jsi se mi stala vzorem ženy a mámy. Již dávno se ve mně pomíchala ve vztahu k Tobě úcta a láska a dnes nevím, zda Tě více miluji, či si Tě více vážím. Zkrátka, ty moje milá, jsi se mi stala takovým centrem, z kterého vše vychází, kde vše se soustřeďuje. (...) Snad již brzo, milovaná, cesty osudů našich se zase spojí v tu krásnou cestu společnou... A ta naše cesta společná jednou - jednou zakončí v té naší zahradě na kopci, v takové psí boudě, kterou si tam vystavíme. Ale to až jednou - to až budeme unaveni, šediví... S věrnou ženou, knihami a svými představami se tam jednou zavřu, zabouchnu za sebou dveře před světem. (...) Líbám Tě, Ty moje drahá, zatím v duchu a doufám, že zanedlouho již doopravdy - doopravdy!?!"

Recenze dr. Michala Bauera

Literární matiné je pořad, který na svých vlnách vysílá ČRo České Budějovice. Internetovou podobu celého pořadu najdete zde.

autor: Hana Krejčová
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Když vás chytne klasika, nikdy vás už nepustí. I kdybyste se před ní plazili.

Petr Král, hudební dramaturg a moderátor Českého rozhlasu

Nebojte se klasiky!

Nebojte se klasiky!

Koupit

Bum, řach, prásk, křup, vrz, chrum, švuňk, cink. Už chápete? Bicí! Který nástroj vypadá jako obří hrnec ze školní jídelny potažený látkou? Ano, tympán! A který připomíná kuchyňské police? A který zní jako struhadlo? A který jako cinkání skleničkami? A který zní jako vítr?