Sám ďábel by se rděl

11. říjen 2004

Sám ďábel by se rděl - pod tímto sugestivním názvem vydalo nakladatelství Akropolis koncem roku 2003 útlou knížku dopisů z koncentračního tábora, které částečně poslal a částečně propašoval své rodině lékař František Janouch. Jeho rodina pocházela z Kamenného Újezda u Českých Budějovic. Sám dr. Janouch se zapojil po okupaci do odboje ve skupině napojené na Julia Fučíka - účastnil se tisku a kolportování Rudého práva.

Po Fučíkově zatčení byli uvězněni další odbojáři, včetně Janoucha; stalo se to 21. ledna 1943. Z Pankráce byl odvezen do Osvětimi, dále byl v osvětimské pobočce Birkenau, v Mauthausenu a v pobočce koncentračního tábora Mauthausen, SS-pracovním táboře Loibl-Pass. Janouch zde pracoval jako lékař ve skupině bakteriologů, chemiků a přírodovědců. Jeho režim nebyl tak přísný, jako tomu bylo u jiných vězňů, neboť pracoval vědecky - na zhotovování živných půd pro bakterie. Proto mu směla rodina posílat korespondenci i balíčky s jídlem a ošacením. Několik dopisů do koncentračních táborů od rodiny se podařilo zachovat; z nich asi nejsugestivnější je jeden od osmileté dcerky Evy: dopisy směly mít maximálně 15 řádků a musely být psány německy. Malé děvče zde neumělou němčinou píše svému otci, že už umí téměř plavat, že má houpačku pro svou panenku a prosí ho, aby se brzy vrátil domů. "Posílám Ti milion pus," končí německy děvčátko, které svého otce oslovilo bizarní větou: "Mein lieber táto!"

Sám ďábel by se rděl

Kniha je silná svou autentičností: zachycuje obavy rodiny, když najednou přestaly dopisy od otce docházet, a následující úlevu, když se zase písemný kontakt obnovil. A na druhé straně dopisy otce popisují chod koncentráku, například o pracovním táboře Loibl-Pass lze rekonstruovat: "Režim v pracovním táboře byl velmi tvrdý. Vězňové museli denně pochodovat z tábora na stavbu tunelu. Budíček byl ve 4.30, snídaně 1/2 litru vodnaté polévky, mezi 6.00-12.00 hod. práce v tunelu, ve 12.00 dvacetiminutový pochod zpět do tábora, oběd 1 litr polévky z řepy s několika málo nahnilými bramborami, od 13.00 do 18.00 hodin práce v tunelu, 18.30-20.00 práce v táboře, 20.00 večeře - 1/3 chleba a plátek Wasserwurst" (což byl zřejmě vynález válečných úspor a technologií. Žádná encyklopedie ani slovník to nevysvětlují). Šance na přežití v koncentračních táborech Osvětim a Mauthausen byla samozřejmě podstatně horší než v táboře pracovním.

Celkem je v knize, kterou připravil autorův syn, shromážděno 24 dopisů od Františka Janoucha rodině. Ukazují další druh svědectví člověka, který prošel koncentračními tábory a dožil se osvobození. Známe již množství beletristických textů (od Arnošta Lustiga, Jiřího Roberta Picka, Jaroslava Putíka nebo třeba E. F. Buriana), řadu svědectví memoárových (jedním z nejhrůznějších je kniha Rudolfa Vrby Utekl jsem z Osvětimi); kniha Sám ďábel by se rděl patří mezi knihy epistolografické. Autor dopisů dr. František Janouch zahynul při autonehodě v roce 1965. Nešťastná událost ho připravila o úplnou realizaci snu, který měl v koncentráku v listopadu 1944 a o němž psal své ženě: "Již dávno jsi se mi stala vzorem ženy a mámy. Již dávno se ve mně pomíchala ve vztahu k Tobě úcta a láska a dnes nevím, zda Tě více miluji, či si Tě více vážím. Zkrátka, ty moje milá, jsi se mi stala takovým centrem, z kterého vše vychází, kde vše se soustřeďuje. (...) Snad již brzo, milovaná, cesty osudů našich se zase spojí v tu krásnou cestu společnou... A ta naše cesta společná jednou - jednou zakončí v té naší zahradě na kopci, v takové psí boudě, kterou si tam vystavíme. Ale to až jednou - to až budeme unaveni, šediví... S věrnou ženou, knihami a svými představami se tam jednou zavřu, zabouchnu za sebou dveře před světem. (...) Líbám Tě, Ty moje drahá, zatím v duchu a doufám, že zanedlouho již doopravdy - doopravdy!?!"

Recenze dr. Michala Bauera

Literární matiné je pořad, který na svých vlnách vysílá ČRo České Budějovice. Internetovou podobu celého pořadu najdete zde.

autor: Hana Krejčová
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.