Šakalí léta jako divadelní komiks o dětech ztracených v 50. letech. Adam Skala režíruje Na Fidlovačce
Divadelní komiks o dětech ztracených v padesátých letech. Tak tvůrci popisují divadelní adaptaci filmového muzikálu Jana Hřebejka z roku 1993 Šakalí léta, kterou vytvořili pro pražské Divadlo Na Fidlovačce režisér Adam Skala a dramaturgyně Kamila Krbcová.
Spolu s nimi do Divadla Na Fidlovačce přišla část Divadla Maso, které založili studenti a absolventi pražské DAMU na základě spolupráce na inscenacích Zářez a Žranice, za kterou loni Adam Skala a Kamila Krbcová získali Cenu Evalda Schorma. Šakalí léta budou mít v Divadle Na Fidlovačce premiéru zítra večer.
Píše se rok 1957, nad hotelem International svítí obří rudá hvězda a nad Prahou se tyčí obří Stalinův pomník. Do šedivého života party pionýrů, kteří si kladou otázky týkající se vlastní identity a svobody v nesvobodných 50. letech, vtrhne Bejby, který jim ukáže, že ne všichni musí skákat, jak se jim píská.
Čtěte takéJak najít společnou řeč, když si vůbec nerozumíme? Divadlo Ungelt uvádí Taneční hodiny
Režisér Adam Skala a dramaturgyně Kamila Krbcová vytvořili na základě filmu Jana Hřebejka a Petra Jarchovského a povídek Petra Šabacha zcela nový scénář. „Dějový oblouk i písničky jsme zachovali, ale napsali jsme nové dialogy,“ říká Adam Skala, člen Divadla MASO, které se charakterizuje jako mladé autorské sociálně orientované divadlo, které se snaží reagovat na aktuální dění ve veřejném prostoru. Na co tedy kladli autoři divadelní adaptace důraz, aby témata doby konce padesátých let rezonovala i v současnosti? „Zaměřili jsme se na nové lidi. Posílili jsme role všech mladých postav a zasadili je do přepjatého prostředí 50. let. Vůbec nejsme doboví, je to skoro až komiksová stylizace.“
Pro Adama Skalu a Kamilu Krbovou, kteří společně vytvořili už několik inscenací, jsou Šakalí léta první zkušeností s žánrem muzikálu. Herce na jevišti živě doprovází rocková kapela Green Monsters. „Pro mě to umělecky není tak výrazný odklon, snažíme se s písničkami nakládat jako s dalšími situacemi, které mají v rámci grotesky akorát jinou stylizaci,“ říká Adam Skala.
Ačkoli tvůrci inscenace změnili dialogy, k filmu Jana Hřebejka z roku 1993 odkazují videoukázkami, které jsou součástí scény Terezy Gsöllhoferové. „Pro mě je to v první řadě vzdání holdu filmu. Ten do nějaké míry zlidověl, stal se normou a naše představení je o vzepření se té normě. Snažili jsme se najít jádra postav, ale udělat to úplně jinak.“
