S Robertem Jindrou na přelomu století. Hostující dirigent roz­hlasových symfoniků uvede tři stře­doevropské skladatele

Večer zahájí Blumine od Gustava Mahlera, skladatele, jímž byl nepochybně silně ovlivněn mladý Alban Berg. Jeho Sedm raných písní přednese mezzosopranistka Jana Kurucová. A do třetice zazní Symfo­nie A dur českého skladatele (a také dirigenta, jenž v pražském Národním divadle uváděl Bergova Vojcka) Otakara Ostrčila.

Než se v Berlíně uskutečnila v roce 1896 premiéra definitivní čtyřvěté podoby Mahlerovy První symfonie, obsahovala skladba ještě jednu větu, pomalou, autorem však po několika koncertech zcela vyřazenou. Nesla název Blumine a významnou roli v ní hrála sólová trubka. Tisk označil lyrickou kantilénu za triviální, sám skladatel ji popsal jako sentimentálně vášnivou milostnou epizodu. Byla nalezena a rozpoznána až v roce 1966 v USA v opise notových materiálů pro hamburské uvedení symfonie.

Sedm raných písní od Albana Berga, cyklus z prvního desetiletí 20. století představuje zajímavou syntézu romantického a tonálního dědictví a Straussova, Mahlerova i Debussyho stylu s novou přísností zřejmou v tvorbě Bergova učitele Arnolda Schönberga. Z klavírního partu pak Berg upravil písně pro orchestr v roce 1928.

Čtyřvětá Symfonie A dur, Ostrčilova jediná, je náladou a založením dílem mládí. Lze v ní zaslechnout prvky připomínající Schumannovu a Mahlerovu hudbu i vlivy jeho učitele Zdeňka Fibicha. Současně však už skladba nově pracuje s dynamikou, agogikou a instrumentací a stojí na počátku pozdějších projevů konstruktivismu a expresionismu v Ostrčilově tvorbě.