S Janáčkem u pramenů vincentky
Prostředí malebného lázeňského města Luhačovice mělo vždy inspirující vliv na tvorbu malířů, spisovatelů a hudebních skladatelů. Jedním z nich byl Leoš Janáček, kterému Luhačovice doslova učarovaly a od léta 1903 býval jejich pravidelným hostem.
Poznal tu také svou velkou pozdní lásku Kamilu Stösslovou, inspirátorku jeho skladeb. V Luhačovicích komponoval Glagolskou mši, vznikl tu náčrt Zápisníku zmizelého a Listů důvěrných a přímo na luhačovickou kolonádu je situována opera Osud.
Díky iniciativě Moravského hudebního vydavatelství Brno - Editio Moravia se 24. - 28. července koná již 15. ročník festivalu Janáček a Luhačovice, a to v Lázeňském divadle a v chrámu sv. Rodiny. Dramaturgie letošního festivalu obsahuje jak známá díla Janáčkova, Mozartova, Bachova či Schumannova, tak i tvorbu současných českých autorů - M. Štědroně, J. Dlouhého, J. Šimíčka, M. Slimáčka. Příležitost dostávají nejen ti renomovaní, ale také začínající umělci. Na pěti koncertech festivalu se posluchači budou moci setkat s pěvkyní Magdalenou Hájóssyovou, varhanicí Kamilou Klugarovou, Igorem Ardaševem, Jiřím Stivínem, Graffovým kvartetem, Komorním orchestrem Bohuslava Martinů, Janáčkovým kvartetem, ale také s Jitkou Molavcovou a Alfredem Strejčkem, kteří pod názvem Listy důvěrné uvedou pásmo hudby - I. a II. smyčcový kvartet L. Janáčka - a četby ze skladatelových dopisů.
Nejposlouchanější
-
Anton Pavlovič Čechov: Višňový sad. Mistrovské drama s Tatianou Dykovou v hlavní roli
-
Paolo Sorrentino: Tony Pagoda a jeho přátelé. Poezie, vulgarita i něha v příbězích plných nostalgie
-
Michel Houellebecq: Podvolení. Francie blízké budoucnosti a příběh o hledání víry, lásky a hranic
-
Naše, Sladká, Klepy a další povídky Barbory Hrínové
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
