S čerty nejsou žerty, s Jaroslavem Uhlířem ano
V rubrice věnované filmové hudbě jsme tentokrát v ranní vltavské Mozaice blahopřáli. Jaroslav Uhlíř, skladatel, který svou muzikou obohatil desítky filmů i televizních pořadů, a jehož tvorba je hodně spjatá s dětskými snímky, slaví kulatiny. Tak všechno nejlepší!
Komponista, pianista, zpěvák, moderátor a bavič za sebou má bohatou filmografii. Jenom namátkou: Vratné lahve, Vrchní, prchni, Ať žijí duchové, Jak básníci neztrácejí naději, Jak básníci čekají na zázrak, Lotrando a Zubejda, S čerty nejsou žerty, Princové jsou na draka, Tři bratři, Kam doskáče ranní ptáče, Případ Platfus – a další, a další. Jsou jich desítky. Některé hudby a písně v ranní Mozaice zazněly, a potvrdily Uhlířovu hudební všestrannost.
Jaroslav Uhlíř se narodil 14. září 1945, jako kluk zpíval v Dětském pěveckém sboru Československého rozhlasu, a později v rozhlase i pracoval. Hrál v kapele Faraón, s Karlem Šípem uváděl oblíbené pořady Hitšáráda a Galašaráda, se Zdeňkem Svěrákem provázel pořadem Hodina zpěvu, pro který komponoval písničky. S oběma zmíněnými spolupracovníky, tedy Karlem Šípem i Zdeňkem Svěrákem, spolupracoval často a rád, a s oběma napsal i řadu dnes zlidovělých melodií. K jejich oblibě samozřejmě přispěly i vtipné, často nenásilně didaktické texty pánů Svěráka a Šípa. A jak jsme zmínili, na kontě má i scénickou muziku k řadě filmů.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
-
Nora Eckhardtová: Druhá strana řeky. Jak souvisí zmizení podnikatele s dávným krveprolitím?
-
Inger Johanne Strøm: Blizkabytost.com. Ironický pohled na problém lidské osamělosti
-
Šedivý pokoj, Čmoud nebo Návěstí. Povídky Stefana Grabińského, klasika polské fantastické literatury
-
Kurt Vonnegut: Matka noc. Nejčernější groteska o muži, který šířil zlo, aby pomohl dobru
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.