Rozvoj strojového vnímání u robotů
Pokud chceme, aby robotické systémy dokázely plnit celou řadu úkolů do velké míry nezávisle na člověku, je třeba rozvinout tzv. strojové vnímání u robotů. K tomu přispívají i vědci z Českého vysokého učení technického v Praze.
Lidem v mnoha jednotvárných, nudných nebo naopak nebezpečných činnostech stále více pomáhají roboty: dokážou vykonávat nejen nudnou práci u výrobního pásu, ale také operovat na dálku, propátrávat nebezpečná prostředí – třeba zamořená chemickými či radioaktivními látkami – nebo zkoumat Mars.
Stále však nejsou zcela nezávislé na člověku. O to, aby dokázaly stále víc a víc a byly stále samostatnější, usiluje mnoho vědeckých týmů na celém světě. Patří mezi ně i Centrum strojového vnímání Českého vysokého učení technického v Praze, které sdružuje několik výzkumných skupin řešících různé vědecké úkoly.
Jedna se zabývá kupříkladu detekcí zadaných věcí v obrázcích, např. vyhledávání ve velkých obrazových databázích, další se zaměřuje na metody strojového učení a rozpoznávání, systémy vidění do automobilů atd. Jana Olivová se zeptala vedoucího tohoto centra, profesora Václava Hlaváče, co vlastně je strojové vnímání.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
