Rozvoj strojového vnímání u robotů

15. listopad 2013

Pokud chceme, aby robotické systémy dokázely plnit celou řadu úkolů do velké míry nezávisle na člověku, je třeba rozvinout tzv. strojové vnímání u robotů. K tomu přispívají i vědci z Českého vysokého učení technického v Praze.

Lidem v mnoha jednotvárných, nudných nebo naopak nebezpečných činnostech stále více pomáhají roboty: dokážou vykonávat nejen nudnou práci u výrobního pásu, ale také operovat na dálku, propátrávat nebezpečná prostředí – třeba zamořená chemickými či radioaktivními látkami – nebo zkoumat Mars.

Stále však nejsou zcela nezávislé na člověku. O to, aby dokázaly stále víc a víc a byly stále samostatnější, usiluje mnoho vědeckých týmů na celém světě. Patří mezi ně i Centrum strojového vnímání Českého vysokého učení technického v Praze, které sdružuje několik výzkumných skupin řešících různé vědecké úkoly.

Jedna se zabývá kupříkladu detekcí zadaných věcí v obrázcích, např. vyhledávání ve velkých obrazových databázích, další se zaměřuje na metody strojového učení a rozpoznávání, systémy vidění do automobilů atd. Jana Olivová se zeptala vedoucího tohoto centra, profesora Václava Hlaváče, co vlastně je strojové vnímání.

autoři: Jana Olivová , Karel Kratochvíl
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.