Romská spisovatelka Ilona Ferková a její povídky
Témata, která mnohdy nejsou dostatečně akcentována, problémy, na které většinová společnost dostatečně nemyslí. Poslechněte si Johannu Tesařovou a Janu Kubátovou v povídkách přeložených z romštiny. On-line po dobu jednoho týdne po odvysílání.
Zemřela, protože chtěla žít po romsky
Ilona Ferková patří k nejvýznamnějším romským spisovatelům dnešní doby. Narodila se v roce 1956 v Rokycanech. Po absolvování základní školy musela kvůli špatné ekonomické situaci rodiny nastoupit do zaměstnání. Dnes se věnuje literární tvorbě, ke které ji v roce 1986 přivedla romistka doc. Milena Hübschmannová, a je také občansky aktivní.
Inspiraci čerpá z reálných příběhů Romů ve svém bezprostředním okolí, zejména z důsledků asimilační politiky komunistického režimu (odebírání dětí do ústavů, nucené sterilizace apod.), ale i z příběhů ze života Romů na východním Slovensku během druhé světové války, které jí vyprávěl otec. Otevírá témata, která nejsou ve společnosti dostatečně akcentována, vyzdvihuje problémy, na které většinová společnost dostatečně nemyslí.
Také ve svém občanském životě se Ilona Ferková zaměřuje na postavení romských žen ve společnosti či vzdělávání a osobnostní rozvoj dětí. V roce 1986 založila romský ženský sbor Amare Neni, později byla například jako koordinátorka zapojena v projektu romských mateřských škol. Je členkou ženské skupiny Manushe. V roce 1999 převzala jako předsedkyně občanského sdružení Asociace romských žen Rokycany poděkování Nadace dobré vůle, v rámci udělení Ceny Olgy Havlové.
Mezi její známé knihy patří mj. sbírky povídek Ještě jedno, Lído nebo Ukradené dítě. Texty řeší zejména vztah Romů a většinové společnosti, některé nám ale také ukazují, jak velké kulturní rozdíly mohou být i mezi samotnými Romy.
Nejnovější hry a četba
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.