Rita Marcotulli a Luciano Biondini: La Strada Invisibile
Italská hudební tradice vnášená do evropského jazzu virtuózy na akordeon má své pokračovatele v každé generaci, k té mladší patří například Luciano Biondini. S pianistkou vlastního kvarteta Ritou Marcotulliovou letos v Berlíně studiově nahráli album duet, které nazvali La Strada Invisibile.
Luciano Biondini se narodil v roce 1971 a stejně jako jeho spoluhráčka Rita Marcotulliová vystudoval klasickou evropskou hudbu. Působí zejména v oblasti středomořskými etniky ovlivněného jazzu. K jeho partnerům patří například italský klarinetista Gabrielle Mirebassi, španělský saxofonista Jevier Girotto, libanonský hráč na arabskou loutnu Rahib Abou-Khalil. Objevuje se však i po boku jazzmanů moderního zaměření jako klarinetisty Tonyho Scotta, trumpetistů Enrica Ravy nebo Randyho Breckera. Hrává také na folkové scéně.
Pianistka Rita Marcotulliová je ročník 1959. Vystudovala klasickou hudbu na dvou italských konzervatořích a vedle evropské tradice ji zaujala hudba brazilská a jazzová. V sedmdesátých letech se stala profesionální muzikantkou a byla spoluhráčkou četných evropských i amerických hvězd, včetně trumpetistů Cheta Bakera či Kennyho Wheelera, saxofonisty Joea Lovana nebo kytaristy Pata Methenyho. V letech 1987 až 1992 žila ve Švédsku, nyní opět působí v rodné Itálii. V roce 2011 se stala podle měsíčníku Musica Jazz jazzovou osobností roku italské scény.
V dnešní Mozaice uslyšíte například skladby: Aritmia, Vagabondi delle stelle, Cosa sono le nuvole, La strada invisibile.
Nejposlouchanější
-
Jacques Cazotte: Zamilovaný ďábel. Ivan Trojan jako šlechtic, který si zahrává s temnými silami
-
Osudy Miroslava Donutila. Rozhlasové vzpomínky divadelního, filmového a televizního herce
-
Jezero. Syrovou, apokalyptickou prózu Bianky Bellové čte Petra Špalková
-
Thomas Bernhard: Prezident. Nekonečná samomluva mocných
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
