Red Hot Chili Peppers - Stadium Arcadium
Po kratší odmlce se Redhoti vracejí, aby svůj soukromý hudební vesmír doplnili hned o dvě nové planety Jupiter a Mars v podobě CD nového dvojalba Stadium Arcadium.
Každá kapela, která existuje tak dlouho jako RHCP, se jednoho dne zákonitě dostane do situace, kdy už v rámci jednoho stylu nemůže dále posouvat hranice vlastní tvorby, navíc se časem mění nejen vkus posluchačů, ale i způsob, jakým čím dál starší členové kapely vnímají muziku, vytrácí se potřeba neustále šokovat, být za každou cenu extravagantní. Koneckonců když jste dvacet let na vrcholu posluchačské přízně, každé vaše následující album je toužebně očekáváno a hudební kritici o vaší tvorbě hovoří v superlativech, možná i ztratíte potřebu neustále si něco dokazovat a upozorňovat na sebe čímkoli jiným než kvalitou své práce, o níž se už bez nadsázky nechá říci, že je léty prověřená.
S RHCP je to podobné, kapela už od Californication zřetelně inklinuje k melodičtějším poprockovým skladbám a více než k tanci hraje nyní k poslechu. Jinými slovy skladby, na které si s chutí zapaříte na koncertě a budete při jejich tónech skákat metr vysoko, nahrazují pohodovky, které si v klidu pustíte doma a jejich chytlavé nápěvy stěží dostanete z mysli. Oproti předchozímu albu By the Way je Stadium Arcadium vyzrálejší bez zřetelného příklonu k líbivosti, ale linie melodických skladeb se nesmazatelně vine i jeho dvěma kompakty. Přiznám se, že na první poslech jsem z něho měl značně rozpačité dojmy, a kdybyste se mě v tu chvíli zeptali, která skladba mi utkvěla v paměti, nebyl bych schopen říci ani jednu. Ale pustil jsem si ho znovu a od té doby ho poslouchám téměř neustále. Aranžmá, nálada i melodičnost skladeb jsou vzácně vyvážené, není to tak, že by na Stadiu Arcadiu nebyl žádný hit. Na obou CD najdeme našláplé i hravé skladby (například Humb the Bumb s výraznou basou, která je jako vystřižená z One Hot Minute, má oblíbená Torture Me s vychytaným žesťovým sólem nebo Storm in The Teacup, která výrazným Antonyho frázováním připomíná proslulou Give It Away), melodické a melancholické kousky (Snow s chytlavým nápěvem a jemným přídechem elektronických varhan v refrénu, velice podařená titulní skladba Stadium Arcadium, baladická Wet Sand, něžně protahovaná If, připomínající havajskou ukolébavku, a jako důstojná tečka žalozpěv Death Of a Martian), poprockové Strip my Mind, Desecration Smile s falzetovým zpěvem v refrénu.
Pro album jako celek je charakteristický výborný a čistý kytarový zvuk Johna Fruscianteho, nezaměnitelný Anthonyho vokál a samozřejmě Fleovy basové námluvy s Fruscianteho kytarou. Rozhodně patří k nejvyváženějším a nejharmoničtějším poprockovým počinům, které jsem poslední dobou slyšel. Navzdory tomu, že RHCP nepřišli z hlediska vlastní tvorby s ničím vyloženě novým, podařilo se jim vytvořit uvolněné album, ze kterého je na sto honů cítit, že je to pořád ještě baví.
Red Hot Chili Peppers - Stadium Arcadium, Warner Music 2006
Celkový čas: 62:37 + 59:57
Skladby:
CD1 (Jupiter) - Dani California, Snow (Hey Oh), Charlie, Stadium Arcadium, Humb The Bumb, She's Only 18, Slow Cheetah, Torture Me, Strip My Mind, Especially In Michigan, Warlocs, C'mon Girl, Wet Sand, Hey
CD2 (Mars) - Desecretion Smile, Tell Me Baby, Hard To Honcentrate, 21st Century, She Looks To Me, Readymade, If, Make You Feel Better, Animal Bar, So Much I, Storm In The Teacup, We Belive, Turn It Again, Death Of A Martian
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.