Recenze hry Sajns fikšn

V úvodu programu k inscenaci hry Mariana Pally Sajns fikšn říká dramaturg Národního divadla moravskoslezského v Ostravě Marek Pivovar: „Pokusit se charakterizovat život a dílo Mariana Pally je skutečný oříšek. Je to samorost, jehož způsob humoru u nás nemá obdoby.“

Provedení hry v podání největší ostravské činohry tato slova potvrzuje. Marian Palla vytvořil příběh osádky kosmického korábu, složené z kapitána a šesti pasažérů: bioložky, umělce, modelky, policajta, babičky a manžela bioložky Karla. Na palubu kosmické lodi pak v průběhu letu vstoupí ještě kapitánova maminka, ufon a tři prezidenti.

Režisérka a autorka úpravy textu Věra Herajtová spolu s výtvarníkem scény Davidem Bazikou zavěsili nad interiér prostorné kajuty, opatřené po stranách kójemi, ve kterých spí jednotliví pasažéři, portrét prezidenta Václava Klause a mapu České republiky. Jednoznačně tím definovali místo i čas příběhu.

Obsahem textu jsou parodie jednotlivých protagonistů světa, ve kterém žijeme, ve vlastním hereckém pojetí jednotlivých představitelů pak ještě umocněné karikováním jejich typických vlastností.

Kapitán v podání Tomáše Jirmana ví jen, že večery neexistují, nemá žádné instrukce a jedinou činností, kterou je schopen vykonávat, je opakované čepování piva do půllitru a jeho popíjení.

Modelka, kterou hraje Lada Bělašková, je střídavě nadšena a zděšena tím, jak vypadá, bioložka Renáty Klemensové okamžitě žárlí na další ženu v posádce a hlavně varuje neustále před svým manželem Karlem, obchodníkem, který je schopen prodat i planetu Zemi mimozemšťanům, byť by z toho vytěžil jen vybitou baterku. Karla velmi trefně hraje František Večeřa. Policajt Petra Housky je typickým zosobněním vygumovaného mozku, který ví jen to, na co se dá použít obušek.

Umělec, tak jak jej ztvárnil Jan Fišar, je rád hlavně proto, že on sám i jeho umění jsou nebezpečné jak vůči němu samotnému, tak vůči ostatním.

Babičku zosobnila Alexandra Gasnárková. Jak jinak než skvěle. Babička, po které touží bioložka jen proto, aby se mohla těšit na večer vyprávěnou pohádku, i když kapitán upozorňuje, že „tady večery nejsou“, je bohužel bývalá prostitutka, která se svým nejstarším řemeslem živí doposud. Samozřejmě jediné, čeho může tato Babička v kosmickém korábu Česká republika dosáhnout, je zřízení bordelu – tedy nevěstince, v podpalubí lodi. Personál je nabíledni: modelka i bioložka, která ovšem odmítne poskytovat služby svému muži. Stejně by jí nezaplatil, všechny peníze jí vždy sebere. Obraz ekonomiky na předloze nevěstince tu je dalším dokladem schopností autora hry.

Ufon v provedení Jiřího Sedláčka je skutečnou postavou z jiného světa: byť je také jistým způsobem „vesmírným policistou“, neví, co je prostituce, neví, co je úplatek, neví ani, jak vypadají pohlavní orgány, nezná krádež a chutná mu teplé pivo.

Představení je mimořádně zábavné. Funguje zde vskutku originální autorův humor, sžíravý, ironický, ba místy až cynický, ale naprosto věrně pojmenovávající svět, ve které žijeme.

O hereckých výkonech zde již byla řeč, nicméně je třeba zmínit ještě Marii Logojdovou v roli Mámy. Starostlivá, synovi přinášející buchty i do kosmické lodě plující vesmírem, a zároveň ztracená někde na zahrádce, velmi přesně vykreslená coby naprosto bezradná, i když milující matka. Věrně zapadá do obrazu bezradných rodičů dnešní doby.

Velmi vynalézavá a působivá je hudba Tomáše Nytry. Úvodní variace na motivy české hymny i hudební kulisa těžící ze Smetanovy Vltavy jsou srozumitelné, svým způsobem dojemné i varující.

Má-li být divadlo zrcadlem dneška, pak inscenace hry Sajns fikšn takových zrcadlem skutečně je.