Průběžně obyvatelné zóny Philippa Parrena

30. červen 2018

V berlínském muzeu Martin Gropius Bau právě probíhá výstava Philippa Parrena, jednoho z důležitých představitelů současného postkonceptuálního umění.

Francouzský umělec, který se proslavil už v 90. letech, vytváří především instalace, ve kterých kombinuje různá média – nejčastěji je to film, objekt, kresba nebo text. Z formátu výstavy vytvořil samostatné médium, se kterým soustavně experimentuje. Výstavu vnímá jako jeden celek, ne jako přehlídku jednotlivých uměleckých artefaktů. Hraje si s prostorovými vztahy i trpělivostí diváka.

Zidane: Portrét 21. století

Mezi jeho nejznámější díla patří film z roku 2005, který vytvořil společně s britským umělcem Douglasem Gordonem. Jedná se o dokumentární film o francouzské fotbalové hvězdě Zinedine Zidanovi. Během jednoho zápasu ho sleduje paralelně sedmnáct filmových kamer.

Vznikl tak neobvyklý portrét, který se díky nečekané pointě na konci zápasu změnil v dramatický příběh.

Ponoření do výstavy

Výstava Philippa Parrena v muzeu Martin Gropius Bau má v průběhu času různé podoby. Navíc některé jeho starší práce se zde objevují v nové konstelaci. Například květinová tapeta, která byla použita do pozadí Parrenova filmu "Marilyn" (2012) je nyní samostatné dílo pokrývající jednu stěnu galerie. Filmy "Anywhen" (2017) a "The Crowd" (2018), které jsou součástí výstavy, byly oproti původním verzím znovu přestříhány.

Ohlédnutí za budoucí výstavou

V centrálním, největším prostoru muzea, je postavený bazén. Na jeho hladině se objevují a zase mizí lekníny vytvořené zvukovými vibracemi. Parreno také využívá symetrické architektury muzea a vytváří dojem zrcadlení a synchronicity. V další z velkých místností jsou větrné víry, které dávají do pohybu balónky naplněné héliem. Bálónky ve tvaru ryb plují prostorem na pozadí velkých oken, za kterými se ve větru vlní stromy.

Celou instalací diváky provázejí zvuky prostupující stěnami muzea, které se šíří z jedné místnosti do druhé.

“Who is the master, who is the slave”

V prostoru muzea se neustále mění osvětlení. Lampy umístěné uvnitř budovy nepravidelně blikají. Rolety na oknech klesají a stoupají v náhodně generovaném rytmu. Celý prostor je ovládaný impulsy, které vycházejí z uzavřené místnosti s názvem Bioreaktor.

Philippe Parreno z formátu výstavy vytvořil samostatné médium, se kterým soustavně experimentuje. Výstavu vnímá jako jeden celek, ne jako přehlídku jednotlivých uměleckých artefaktů. Hraje si s prostorovými vztahy i trpělivostí diváka.

V prosklené laboratoři se v kádinkách pěstují mikroorganismy, které se množí a rostou. Jejich pohyby snímá počítač a převádí je na algoritmy, které určují průběh výstavy. Mikroorganismy sice ovlivňují podobu instalace, ale to, co můžou ovlivnit, nastavil zase jen člověk.

Výstavu Philippa Parrena můžete navštívit v Berlíně do 5. srpna.

Rozhovor o výstavě Philippa Parrena byl součástí pořadu ArtCafé. Celý díl ArCafé, který se věnoval hlavně projektu na pomezí módní tvorby, fotky a terénního výzkumu s antropologickými prvky a ve kterém hrála hudba podle výběru Dominika Gajarského, si můžete poslechnout zde:

autor: Martina Holá
Spustit audio

Související