Proč jsou některé knihy považovány za nebezpečné nebo škodlivé?, ptá se Petr Šámal
Ze své knihovny vybírá literární historik Petr Šámal. Setkání s knihami napříč prostorem a časem.
„Tato otázka vedla ke vzniku velké kolektivní knihy o dějinách literární cenzury, na níž jsme několik let pracovali v Ústavu pro českou literaturu,“ říká ředitel této instituce Petr Šámal. „Ukázalo se, že cenzura vždycky zrcadlí určité dobové hodnoty, které stát považuje za natolik důležité, že je chce bránit i prostřednictvím násilí v podobě zákazu. V době stalinismu byly jako závadné vnímány různé typy populární četby. Zpět do starého světa měly čtenáře strhávat i existenciální romány nebo modernistická poezie. Padesátá léta byla velmi puritánská, jako úpadkové byly vnímány různé obrazy tělesnosti či ošklivosti. Tento dobový vkus byl dokonce tak silný, že někteří spisovatelé sami přepisovali své starší knihy, aby lépe odpovídaly tomu, jak měla podle jejich představ správná literatura vypadat. Bylo pro mě zajímavé srovnávat si básně Vítězslava Nezvala, kde se například z verše: Až vstoupím za dveře, kde budeš ležet nahá stalo Až zase vrátím se, až zalidní se Praha.“
Nejposlouchanější
-
Když máma spala. Strhující autobiografický deník patnáctileté Beatrice Landovské
-
Robert Harris: Otčina. Krimi příběh z alternativní historie, v níž válku vyhrálo Německo
-
Jakob Wassermann: Kryštof Kolumbus – Don Quijote oceánu
-
Josef Uher: Albína. O křehkém přechodu mezi dětstvím a dospíváním na venkově počátku 20. století
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor

Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.