Proč jsou některé knihy považovány za nebezpečné nebo škodlivé?, ptá se Petr Šámal

„Tato otázka vedla ke vzniku velké kolektivní knihy o dějinách literární cenzury, na níž jsme několik let pracovali v Ústavu pro českou literaturu,“ říká ředitel této instituce Petr Šámal. „Ukázalo se, že cenzura vždycky zrcadlí určité dobové hodnoty, které stát považuje za natolik důležité, že je chce bránit i prostřednictvím násilí v podobě zákazu. V době stalinismu byly jako závadné vnímány různé typy populární četby. Zpět do starého světa měly čtenáře strhávat i existenciální romány nebo modernistická poezie. Padesátá léta byla velmi puritánská, jako úpadkové byly vnímány různé obrazy tělesnosti či ošklivosti. Tento dobový vkus byl dokonce tak silný, že někteří spisovatelé sami přepisovali své starší knihy, aby lépe odpovídaly tomu, jak měla podle jejich představ správná literatura vypadat. Bylo pro mě zajímavé srovnávat si básně Vítězslava Nezvala, kde se například z verše: Až vstoupím za dveře, kde budeš ležet nahá stalo Až zase vrátím se, až zalidní se Praha.“