Přítomnost posvátných míst: Stoupat vzhůru
Posvátné hory najdeme na všech kontinentech a spojují se s nimi různé náboženské systémy. Vrcholek posvátné hory se dotýká nebes a je tedy místem nejbližšího kontaktu s vyššími sférami. Stoupáme-li vzhůru, chceme být nad světem a mít skutečný rozhled. I samo stoupání má duchovní hodnotu, třeba sebezapření, třeba jen to, že náš cíl leží vysoko nad námi.
Toto vše si lidé uvědomili stejně tak v pravěku, jako v období rekatolizace, kdy na vršku Slánské hory byly umístěny dřevěné kříže Kalvárie. Nevysoká hora vypínající se nad starobylým městem pohnutého osudu patří spolu s nedalekou Vinařickou horou a Řípem ke svědkům bouřlivé sopečné činnosti, která ve Středních Čechách proběhla spolu s horotvornými procesy v třetihorách. Jedná se však také o vyvýšeninu, která od pravěku souvisí s lidským osídlením a v jistém slova smyslu naplňuje i představy o posvátných horách. Slánská hora působí jako bizarní kamenný labyrint umístěný do zchladlého kráteru sopky.
Nejstarší nálezy tu pocházejí z doby kamenné. Kamennou štípanou industrii můžeme datovat do středního paleolitu. V eneolitu byla Slánská hora výšinným sídlištěm, ale osídlení tu bylo i v dalších obdobích. Karel Žebera tu našel v sídlištní jámě na úpatí depot picích nádob z období nálevkovitých pohárů. Co když to souviselo s uctíváním vody vytékající z posvátné hory? Bohatě doložené osídlení je i z doby bronzové.
U valu, jenž bránil hradiště v době bronzové, byla nalezena velká nádoba poškozená žárem, která obsahovala mimo jiné dvě nedokončené hliněné plastiky – býčka a býčí hlavičku. To je závažné svědectví o možném býčím kultu.
Také keltské osídlení se Slánské hoře a jejímu okolí nevyhnulo. Na jižním úpatí Slánské hory se nalézalo keltské pohřebiště. V prostoru hory se našla i vázovitá nádoba se zajímavým dekorem, který připomíná stejně tak vytřeštěné oči jako naše znamení nekonečna. Tato nádoba umístěná v Národním muzeu měla spíše kultovní význam než praktický. Slánský archeolog Václav Moucha, který se místní archeologií zabýval velice intenzivně, píše o „lidskou rukou vytesané obětní míse“, která se měla nacházet na vrcholu Slánské hory. Dnes je jako obětní mísa uvedena v tabulích nově zbudované naučné stezky a lze ji podle vyobrazeného schématu snadno nalézt.
Na Slánské hoře najdeme ještě jedno tajemství. Není vyloučeno, že i ono souviselo s dávnou posvátností. Na vrcholu hory, stejně jako na jejím úpatí, se nachází šest velkých balvanů, které tu jsou zcela cizorodé a nesouvisejí s místní geologií. Musely sem být přivlečeny. Lidmi? Nebo vše souvisí s pohyby zemské kůry či se silou pravěkých moří? S určitostí neumíme odpovědět. V poslední době jsou považovány za kultovní nebo dokonce přímo za povalené menhiry. Z jednoho z nich, říkalo se mu Čertovo sedlo, je pěkný výhled na nejjižnější západ slunce v období okolo zimního slunovratu. To mohlo souviset s náboženským kultem slunce a jeho uctíváním. Ve skále vytesaná prohlubeň by pak mohla být obětištěm. Slánskou horu můžeme vnímat jako možnou posvátnou horu i jako cenné svědectví o proměnách Země. Oboje spolu vzácně souvisí.
Nejposlouchanější
-
Džuniči Saga: Zpověď šéfa jakuzy. Syrový pohled do srdce japonského podsvětí a fungování tamní mafie
-
Jean Paul: Doktor Škrtikočka jede do lázní. Rozmanité příběhy jednoho podivína a cynika
-
Umberto Eco: Foucaultovo kyvadlo. Napínavý příběh tajemných spiknutí, nebo úvaha o realitě a fikci?
-
Michel Houellebecq: Podvolení. Francie blízké budoucnosti a příběh o hledání víry, lásky a hranic
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka