Představme si oceán v celé jeho složitosti: Coro Luciana Beria v Sedmém nebi Vladimíra Franze

Skladatel člení bezmála hodinové dílo do jedenatřiceti samostatných částí, stran prostředků, výrazů i tempa často protichůdných. Dílo má takřka symfonické rozměry (trvá přes hodinu) a patří mezi Beriovy stěžejní příspěvky do oblasti vokálně-instrumentální hudby 20. století. Název Coro (sbor) odkazuje nejen na obsazení, ale i na ideu – hlas jako univerzální médium lidské zkušenosti.

V jednom z předešlých Sedmých nebí už se Vladimír Franz Lucianu Beriovi coby významnému klasikovi druhé poloviny 20. století věnoval. Zmínil jeho pronikavé uvědomění si tradice ve spojování s novými formami hudební komunikace. Jeho ohromující muzikantskou citlivost demonstroval na transkripcích děl skladatelů předešlých období. Poukázal na Beriovo hledání ideálu, sjednocování různých dimenzí obsažených v tradicích po sobě jdoucích civilizací. A v neposlední řadě také na jeho usilování o vytvoření akustické jednoty sjednocováním prostoru ve vzájemném vyrovnání hlasů a instrumentů.

O skladbě Coro Vladimír Franz říká: „Jak tedy poslouchat Coro? Kdybychom měli postihnout celou jeho složitost, ve všech detailech, trvalo by to možná měsíc – leč to není smyslem tohoto pořadu. Co tedy s ním? Představme si oceán pulzující v ustavičné proměně. Ne, rozhodně nebudeme počítat, kolik molekul vody či atomů jednotlivých prvků obsahuje. Nebudeme jej přelévat čajovou lžičkou. Berme oceán jako něco základního, element stvoření, a položme se na jeho hladinu. A když přestaneme vnímat čas a trochu vypneme i vědomí, on nás ponese, kam bude chtít...“