Pražská dobrodružství: Nový Egon Erwin Kisch na Vltavě

Nebyl přímým předchůdcem dnešních investigativních novinářů; ti pracují pro dobro věci, společensko-politickou změnu. Kisch pracoval, protože měl pocit, že v těch chvílích doopravdy, autenticky žije: „Tancuje se, hraje, pije, koketuje, kouří, zpívá, dohaduje, křičí, nadává a pere jedna radost.“

Ve výboru z tvorby nazvaném Říkaj mi Tonka Šibenice, jehož editorem je Radim Kopáč, je připomínán Kisch z desátých a začátku dvacátých let minulého století, kdy se cítil mezi anarchisty a bohémy, ve společnosti vyvržených − pasáků a prostitutek, bezdomovců a kriminálních živlů z polosvěta − jako ryba ve vodě.

Ignoroval dělicí čáru mezi žurnalismem a beletrií

Právě v tom čase si intenzivně uvědomoval své „pražské srdce“. Praha, Kischovo rodné město, její odvrácená tvář, vylíčená s neobyčejnou lehkostí, nadsázkou a humorem i sebeironií, byla tehdy středobodem jeho života i reportáží. A právě tento charakteristický rozměr Kischových „pražských textů“ je velmi dobře patrný v novém překladu Viktorie Hanišové.