Právo na hudbu. Jak se autorský zákon promítá do dramaturgie orchestrů a rozhlasového vysílání

30. říjen 2017
03818126.jpeg

Hudba a právo se setkávají na mnoha úrovních. Tématem těchto Reflexí je právo autorské, přesněji, jak nejrůznější poplatky z něj vyplývající ovlivňují, možná až deformují současnou hudební realitu.

V rozhovoru s Jiřím Srstkou, ředitelem největšího kolektivního správce autorských práv, agentury Dilia, jsme probrali pravidla a zvláštnosti týkajících se děl hudebních a hudebně dramatických, pokusili se ozřejmit, proč jsou originální notové materiály tak drahé, a dozvěděli se, že Bohuslav Martinů prodal svá práva za jeden dolar.

Jak se tato situace s mnohdy cenově nedostupnými notovými materiály řeší v orchestrální praxi, vysvětlila Hana Dohnálková z PKF – Prague Philharmonia. Eva Kesslová, která organizačně vede orchestr Berg, zase hovořila o specifických starostech provozovatelů soudobé hudby.

Čtěte takéAutorská práva platí i na internetu. Na co se vztahují?

Dotkli jsme se také vysílání hudby v rozhlase, protože ani Vltava nemůže natáčet, vysílat a umisťovat na internet, co by si redaktoři a posluchači přáli.

V praxi zkrátka na autorský zákon narážíme všichni a všichni také platíme autorské odměny, schované v ceně flash disků, či v účtu z kopírky.