Právo na hudbu. Jak se autorský zákon promítá do dramaturgie orchestrů a rozhlasového vysílání
Hudba a právo se setkávají na mnoha úrovních. Tématem těchto Reflexí je právo autorské, přesněji, jak nejrůznější poplatky z něj vyplývající ovlivňují, možná až deformují současnou hudební realitu.
V rozhovoru s Jiřím Srstkou, ředitelem největšího kolektivního správce autorských práv, agentury Dilia, jsme probrali pravidla a zvláštnosti týkajících se děl hudebních a hudebně dramatických, pokusili se ozřejmit, proč jsou originální notové materiály tak drahé, a dozvěděli se, že Bohuslav Martinů prodal svá práva za jeden dolar.
Jak se tato situace s mnohdy cenově nedostupnými notovými materiály řeší v orchestrální praxi, vysvětlila Hana Dohnálková z PKF – Prague Philharmonia. Eva Kesslová, která organizačně vede orchestr Berg, zase hovořila o specifických starostech provozovatelů soudobé hudby.
Čtěte takéAutorská práva platí i na internetu. Na co se vztahují?
Dotkli jsme se také vysílání hudby v rozhlase, protože ani Vltava nemůže natáčet, vysílat a umisťovat na internet, co by si redaktoři a posluchači přáli.
V praxi zkrátka na autorský zákon narážíme všichni a všichni také platíme autorské odměny, schované v ceně flash disků, či v účtu z kopírky.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka