Pracovní písně jsou stále aktuální. Člověk má potřebu se vcítit i do světů, které přímo nezažil

28. duben 2021

Co přináší pracovní písně a balady, které přestaly plnit svou původní funkci, dnešním posluchačům? To se dozvíte v ArtCafé s kulturním antropologem Josephem Feinbergem.

Když se na začátku letošního roku stala virálním hitem velrybářská balada s názvem Wellerman, nebylo to poprvé v historii, co stará píseň z pracovního prostředí dosáhla mezinárodního komerčního úspěchu. Před sto lety se v podobné míře zpopularizovala Píseň burlaků od Volhy. Podobně i skladba Po Lazarus, kterou si v padesátých letech při práci zpívali vězni v Mississippi, byla součástí veleúspěšného soundtracku jednoho z filmů bratří Coenů.

V angličtině se žánry lidových námořnických písní, mezi které patří i zmíněná Wellerman, označují pojmy sea song a sea shanty. Kulturní antropolog Joseph Feinberg vysvětluje, proč nás tyto písně přitahují: „Život námořníka je nám blízký. Chápeme to lidské drama, které v sea shanties je. Mnoho z nich se může překládat i do situace našich životů.“

Joseph Grim Feinberg

Pracovní písně dodávaly lidem během monotónní nebo těžké práce energii a lepší náladu. Při volnější či individuální činnosti mohly tyto skladby být i prostorem k hlubšímu přemítání o životě. Jejich nejspecifičtější funkcí nicméně bylo udržování rytmu při pracích, které vyžadovaly přesnou koordinaci celého týmu. Estetický cit lidí byl použitý k tomu, aby se zvýšil jejich výkon a lidé spolupracovali v dokonalém rytmu, téměř jako součástky stroje.

Pořad připravila: Anna Kolářová
Spustit audio

Související