Pracovní písně jsou stále aktuální. Člověk má potřebu se vcítit i do světů, které přímo nezažil
Co přináší pracovní písně a balady, které přestaly plnit svou původní funkci, dnešním posluchačům? To se dozvíte v ArtCafé s kulturním antropologem Josephem Feinbergem.
Když se na začátku letošního roku stala virálním hitem velrybářská balada s názvem Wellerman, nebylo to poprvé v historii, co stará píseň z pracovního prostředí dosáhla mezinárodního komerčního úspěchu. Před sto lety se v podobné míře zpopularizovala Píseň burlaků od Volhy. Podobně i skladba Po Lazarus, kterou si v padesátých letech při práci zpívali vězni v Mississippi, byla součástí veleúspěšného soundtracku jednoho z filmů bratří Coenů.
V angličtině se žánry lidových námořnických písní, mezi které patří i zmíněná Wellerman, označují pojmy sea song a sea shanty. Kulturní antropolog Joseph Feinberg vysvětluje, proč nás tyto písně přitahují: „Život námořníka je nám blízký. Chápeme to lidské drama, které v sea shanties je. Mnoho z nich se může překládat i do situace našich životů.“
Pracovní písně dodávaly lidem během monotónní nebo těžké práce energii a lepší náladu. Při volnější či individuální činnosti mohly tyto skladby být i prostorem k hlubšímu přemítání o životě. Jejich nejspecifičtější funkcí nicméně bylo udržování rytmu při pracích, které vyžadovaly přesnou koordinaci celého týmu. Estetický cit lidí byl použitý k tomu, aby se zvýšil jejich výkon a lidé spolupracovali v dokonalém rytmu, téměř jako součástky stroje.
Související
-
Joe Grim Feinberg: Tříměsíční čekání na loď mi přineslo pohádky lidí ze Šalamounových ostrovů
Tříměsíční čekání na loď na Šalamounových ostrovech si americký antropolog Joe Grim Feinberg krátil sběrem místních pohádek a písní, které by brzy rád vydal knižně.
-
Hlas, kytara a magnetofon – to stačilo ke zrodu dvou osobitých písničkářek
Před desítkami let nahrávaly své písně v domácím prostředí. Pásky se skladbami málem navždy zůstaly uklizené v krabicích. V novém tisíciletí se však dočkaly znovuobjevení.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
