Požár jako studená sprcha. Nový román Daniely Krienové trpí uspěchaností a zjednodušením

Krienová vypráví o manželské krizi po třiceti letech. Vypravěčkou je žena, její muž působí spíše jako statista. Oba jsou akademici okolo padesátky, jejich dvě dospělé děti mají vlastní rodiny. A oba frustrovaní – ona nespokojená v manželství, on situací v práci, oba společně okolnostmi covidu.

Nepravděpodobná zápletka

Ze setrvačnosti spolu jezdí na dovolenou. Den před odjezdem dům shoří do základů a jaká náhoda – vzápětí nato se ozve jejich známá s prosbou, zda by nemohli několik týdnů opatrovat její zvířata na statku.

Nejprve nejsou nadšení, ale nenajdou žádnou náhradu a nechtějí pomoc odmítnout. Postupně se v primitivních venkovských podmínkách zabydlují a užívají si nádherné přírody i velkého prostoru, ve kterém si mohou jít z cesty.

Rahel plánuje vážný rozhovor s manželem. Trápí ji především téma naprosté absence něhy a sexu. Je jenom otázka času, kdy k tomu všemu dojde.

Román je povrchní, autorka téma, které by si zasloužilo větší pozornost, neúnosně zjednodušuje.

Místy jsem měla dokonce dojem, že čtu jakousi maloměšťáckou příručku jak překonat manželskou krizi. Daniele Krienové se nepodařilo navázat na její předešlý velký úspěch. Snad příště?