Poslechněte si SOČR rozšířený o Concept Art Orchestra v dílech Soukupa a Křišťana
Kulturní prostor DOX+ se stal už po několikáté součástí setkání Symfonického orchestru Českého rozhlasu s tvůrčím přístupem jazzových autorů. Tentokrát do velké hudební materie vstoupili skladatelé Luboš Soukup a Vít Křišťan známí mj. spoluprací s tělesem Concept Art Orchestra, jež 11. května 2023 zahrálo přímo po boku SOČRu coby jeho jazzová sekce.
Účinkují: SOČR, Concept Art Orchestra, Bastien Stil (dirigent), Luboš Soukup (saxofon), David Dorůžka (kytara), Thommy Andersson (kontrabas), Kamil Slezák (bicí nástroje), Štěpánka Balcarová (nastudování CAO, trubka), Veronika Harcsa (zpěv), Vít Křišťan (klavír) a Robert Balzar (kontrabas).
Koncertem provázela Jana Trojanová.
Specifika květnové rozhlasové kapitoly Nových horizontů, jak je tato mladá převážně jazzově-symfonická tradice SOČRu nazvaná, leží především v uvědomění si velkého zvuku rozšířeného symfonického tělesa i velkého zvučného prostoru sálu DOX+.
Paradoxní a překvapivý je totiž v tomto nezbytném kontextu přístup zahajujícího tvůrce večera, Luboše Soukupa, který u své skladby „Skandinávské imprese“ velmi často volí komornější hudební tvary. Barvy z orchestru abstrahuje raději postupně, než aby nechával burácet velké monstrum o mnoha hudebnících jako celek. Je to sympaticky upřímný přístup jazzmana zvyklého na skromnější sestavy, který i přesto nabízí objevné hudební úhly pohledu; nad to zcela pod skladatelskou i interpretační kontrolou.
Zcela odlišné je pak dílo Víta Křišťana s mystickým názvem „Mandala, suita pro klavír, zpěv a rozšířený orchestr“. Vedle kontrastujícího klubového projevu jazzových hudebníků v sobě nese mnohem mohutnější pojetí orchestru. Vzdálený nádech patosu himalájských velehor je navíc podpořen klasickým zpěvem Veroniky Hurcsa.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...
Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka
Lidský faktor
Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová
