Portugalské legendy a vyprávění

Vzorem Herculanových historických próz byl romanopisec Walter Scott a jeho romány plné napětí, spravedlivých, dokonalých rytířů, šalebných nepřátel a krásných dam. Ty ovšem u Herculana nejsou žádné ohrožované a utiskované zjemnělé "chudinky". Svojí odhodlaností, zásadovostí a nepoddajností jsou výraznými postavami jednotlivých příběhů.

Výbor pořízený nakladatelstvím Torst je ale jen nepatrným exkurzem do tvorby portugalského spisovatele. Dokazuje to okolnost, že Alexandre Herculano je autorem studií o středověké architektuře, zvycích a obyčejích, že publikoval povídky čerpající námět z dějin portugalského národa ve dvou svazcích nazvaných Legendy a vyprávění (vyšly roku 1851), a také, že vydal tři rozsáhlé prózy, jejichž děj byl zasazen do středověku (Cisterciácký mnich, Presbyter Eurich, Šašek). Navíc autor pod názvem Harfa věřícího souhrnně vydal svoji poezii, poprvé v roce 1838. V roce 1846 začal Herculano, romantik a katolický liberál nucený strávit část života ve francouzském exilu, vydávat rozsáhlé Dějiny Portugalska, v nichž popisuje utváření portugalského státu. Modernizující se evropské prostředí a pozměňující se kánon estetického vnímání byly zásadními vlivy na dobové duchovní prostředí, v němž postupně narůstalo národní a kulturní uvědomění. Oživená tradice a obecný příklon k historismu byly podněty pro hledání národní kultury a identity. Důsledkem byl zájem o národní minulost i snaha o postižení národní jedinečnosti a nezastupitelnosti. Cílem jednotlivých vyprávění je zcela jistě postižení "ducha národa", vykreslení středověkého kulturního dědictví, jež bylo spolu s křesťanskou tradicí pokládáno za nejcennější a pro inkriminovanou přítomnost devatenáctého století zásadní a inspirativní.

Obálka knihy|foto: www.torst.cz

Předkládaný výbor obsahuje pět příhod, zachycujících charakteristické rysy romantizujícího pohledu na minulost vlastní krajiny. Španělská legenda Zpustošená Áurie je symbolickým obrazem odhodlanosti pokořeného národa, žakéřova romance Paní Kozonoška a Boží soud jsou pohádkové příběhy o nepromlčitelnosti prokletí, o konečném a nutném vítězství spravedlnosti, Černý biskup i Zavražděný mnich jsou přepisy skutečných historických událostí. Středověk je z pohledu romantismu líčen jako svobodný svět bránící právo, který byl potlačen následně příchozím renesančním, pro zastánce romantismu úpadkovým absolutismem. A to i přesto, že v té době na Pyrenejském poloostrově koexistovala kultura křesťanská a arabská, nevraživost a válka.

I když jsou jednotlivé příběhy zahaleny do idealizovaného pohádkového hávu, vztahy a charaktery, které zobrazují, jsou čiré, jednoznačné a logické. Poselství, které sdělují je zcela srozumitelné, neboť je zřetelné, že čest a svoboda jsou na prvním místě.

Alexandre Herculano: Černý biskup a jiné příběhy. Torst, Praha 2006, překlad: Irena Kurzová, 120 s.