Portréty těch druhých. V čem spočívá obliba biografických žánrů?

24. říjen 2020
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Tomáš Dimter

Láká spíše skandální bulvarizace, detektivní luštění stop či sbírání a třídění faktů? Funguje lépe empatické vciťování nebo věcný odstup a lze vůbec pravdivě a autenticky odvyprávět něčí život? O tom debatuje Blanka Činátlová s literárním teoretikem Petrem A. Bílkem, překladatelem Tomášem Dimterem a filmovým publicistou Janem Kolářem.

Nedávno rozvířily tuzemskou mediální scénu dvě monografie, obě rozsahem objemné a obě vůči objektům svého líčení kritické, či lépe řečeno nesmlouvavé až negativní. Jan Novák vydal knihu nazvanou Kundera: Český život a doba a Daňa Horáková počin nazvaný O Pavlovi zahrnující dílem vlastní zkušenost a dílem vzpomínky na manžela, Pavla Juráčka. „Literární kvality i bulvarizační přístup obou knih jsou diskutabilní,“ uvádí jako vstupní tezi literárně-kritické debaty Blanka Činátlová. A protože se nestává často, aby se literární biografie stala tak výraznou společenskou událostí, zamýšlí se moderátorka společně se svými hosty nad tím, jaký „dosah“ a „záběr“ může mít životopisné psaní, nakolik je prospěšné a přínosné pro odborníky a proč láká čtenáře právě takové „psaní pro Vlastu“, jak charakterizuje Horákové knihu Tomáš Dimter.

Marketingový humbuk

„Životopisný román po staletí fungoval tak, že čtu o životě někoho,“ objasňuje Petr A. Bílek, „a je to pro mne ten jediný zdroj, nemám to s čím konfrontovat. Tím pádem tam byla i potřeba toho, že abych pochopil, jak se dotyčný chová v padesáti, tak je pro mne dobré vědět, jaké měl dětství, jak trpěl na škole a podobně. Kdežto, dnes jsme najednou v situaci, kdy víme, že dotyčný existoval, ale docela jednoduchým googlováním se nám nabízí – k tomu fragmentu – všechno další potřebné z jeho života, ale tak, jak potřebuji.“ To je proces aktivního čtení, na rozdíl od pasivního, kdy má být čtenáři předveden určitý „hotový“ obraz a názor.

Nesnesitelná banalita obrazu

Je důvodem psaní životopisů potřeba odhalit pravou podstatu člověka, anebo jenom touha přiživit se na jméně někoho známého a úspěšnějšího, než je současný biografista? Očekáváme, že biografie sepsaná bez vědomí, nebo dokonce po smrti dotyčného bude kritická, anebo by se měla snažit o jakousi objektivitu? Kdy je vůbec literární zachycení života prospěšné pro literárně-historické bádání? A nakolik je možné redukovaný literární životopis ještě více komprimovat při jeho převádění do filmové podoby? I takové otázky padnou v debatě o tom, jak zachytit a prezentovat životy „těch druhých“.

autoři: Blanka Činátlová , Milena M. Marešová
Spustit audio